|
|
 Milan
Slezák, komentátor ČRo
Na slovíčko o složenkách
Jak že to Zdeněk Svěrák mluví v Koljovi o složenkách? Nenazývá
je kravami zelenými, nenažranými? Tak to už je spolehlivě
minulost. Poštovní poukázky nám do schránek sice chodí nadále,
i ve věku internetového bankovnictví, odívají se však do
jiných barev, přednostně do růžové. Ale i dnes po nás chtějí
naše peníze, někdy nabyté lehce, leč jindy těžce. Pravda,
občas je pouze na vás, zda poukázku vyplníte a žádaný obnos
pošlete. Ale že by to byla ta lepší možnost? Mluvím o
složenkách, které, vždy s naléhavým průvodním dopisem,
rozesílají rozličné charitativní organizace a spolky. Čím více
takových dopisů dostáváte, tím hůře se budete rozhodovat.
Zaslouží si podporu výcvik vodících psů pro nevidomé? Jistěže
ano! Ale stejně tak by bylo dobré podpořit zařízení pro děti
bez rodičů či v nesnázích, anebo bez rodičů i v nesnázích. Kdo
by nechtěl přispět nějakou tou korunou na vylepšení podmínek,
v nichž musí žít duševně či tělesně postižení, děti i dospělí?
Koho nevezme u srdce fotografie podvyživeného černouška
hledícího na vás horečnatýma očima už z obálky (v tom případě
je průvodní dopis zbytný, v obálce podvědomě hledáte už jen tu
složenku). O vaši přízeň – a vaše peníze – usiluje hned
několikero organizací, které zajišťují pomoc v rozvojovém
světě. Charity katolické i nekatolické, spolky proti rakovině.
Fond na pomoc opuštěným dětem, Nadace Světového fondu dětí.
Konto Bariéry. SOS vesničky. Občanské sdružení Snílek. Pomozte
kultuře, zachraňte zvířata. A tak dále, a tak podobně. Jsou
dny, kdy naše poštovní schránka takovými dopisy přetéká. Má to
tak být?
Sám na charitu přispívám poměrně často a s radostí.
Nepřiznávám se k tomu s nadšením, nechci to vystavovat na
odiv. Dává-li pravá ruka, nemá o tom levá ruka vědět, praví se
moudře kdesi v Bibli. Ale jak jinak ukázat, že vůbec nejsem
proti platbám na bohulibé účely? A jak jinak oslabit ostří
následující filipiky proti praktikám, které se mi nelíbí?
Praktikám manipulativním až vyděračským? Když vám ve schránce
přistane první dopis od známého charitativního spolku se
žádostí o naléhavou pomoc a přiloženou složenkou, nejspíš se
budete cítit poctěni. Bude vám sice vrtat hlavou, jak se
dotyční dostali k vaší adrese a jak vědí, že máte titul, který
v běžném životě nepoužíváte. Možná uděláte to samé, co kdysi
já: pošlete spolku, o němž si myslíte, že je úctyhodný,
trojnásobek částky, o niž požádal, a mailem poprosíte jeho
ředitelku, aby vám sdělila, jak se přihodilo, že ve vás její
organizace na dálku rozpoznala potenciálního dárce.
V předstihu zdvořile poděkujete za odpověď. A napíšete, že na
ni vážete možné další finanční příspěvky. Odpověď samozřejmě
nikdy nedorazí. Na rozdíl od nových a nových složenek od téže
organizace. A od nových naléhavých – v tomto případě mám chuť
napsat vemlouvavých – průvodních dopisů. Jakož i přiložených
drobných dárků.
Ach, ty dárky... Odmítněte přispět někomu, kdo vám předem,
jako závdavek, pošle propisovací tužku. Už vás žene do kouta.
Už vám vnucuje závazek. Od něj vám pomůže leda drsnější
povaha, nízký plat – či právě schránka plná dopisů
s propisovačkami, kalendáříčky, záložkami do knih a podobnými
pozornostmi. Schránka plná dopisů, na nichž, jak už bylo
řečeno, se v adrese skví i akademický titul, kterým se nikomu
nepředstavujete. Ten neschází věru nikdy – právě jsem si to
ověřil na nejčerstvějších šesti příkladech dopisů od šesti
různých nadací, jejichž adresátem je moje manželka. Schránka
plná takových dopisů svědčí o tom, že se odesilatelé domluvili
za vašimi zády. Jednoduše si mezi sebou vyměňují adresy lidí,
u nichž se prověřilo, že mají dobré srdce. Když zaplatíš
jednomu, můžeš i nám všem. Plať za to, co ti předkládáme, i za
to, co jen tušíš, totiž: Hleď se podílet i na našich
administrativních výdajích.
A nevím, jestli přes tu kupu vršících se složenek vždycky
dohlédneme na ty, které máme nablízku a kteří možná také
potřebují pomoc – jen si o ni neřeknou. Ani složenkou. |
