|
|
  Mistr
zábavy?
Billy Wilder!
Určitě ho znáte. Jeho filmy se u nás hojně promítaly, ještě
častěji je nabízejí televize. Zpracovával látky jak veskrze
zábavné, tak ty, z nichž zamrazí. A většinou je odvyprávěl s
takovou dokonalostí, že i dnes je musíme obdivovat. Jeho asi
nejslavnějším titulem je gangsterská komedie Někdo to rád
horké (1959). Převleky i záměny tu rozehrál s virtuózní
lehkostí. Jistě jste se už dovtípili, že se jedná o Billyho
Wildera (1906–2002).
Česká televize do svého programu zařadila dva Wilderovy
snímky, které reprezentují jak onu zvážnělou polohu, tak
bezstarostné veselí. Oscarem odměněný Ztracený víkend z roku
1945 (pondělí 13. 5., ČT2, 21.50) stále fascinuje tím, jak
bravurně postihuje rozkladný dopad alkoholismu. Všechno tu
dokresluje osudnou závislost, jak mistrně sestavené zápletky a
skvěle napsané dialogy, tak vskutku uhrančivé herecké
ztvárnění hlavního hrdiny. A samozřejmě musíme přidat dovedné
hrátky s ponurým osvětlením prostoru i tváří v něm. Naproti
tomu o dvacet let mladší komedie Na titulní straně (pátek 17.
5., ČT2, 21.45) nás zavede do dřevních dob novinářského
řemesla, které se vždy potýkalo s lačností čtenářů i
vydavatelů po senzacích, nejlépe těch vražednických. Opět
nezbývá než ocenit jiskrnost rozmluv i celkové herecké
nasazení, to vše v poťouchle nostalgickém ohlédnutí po dávno
odvátých časech.
Co dál říci k Wilderovi? Stejně jako řada amerických režisérů
i on přišel z Evropy, z Vídně. Po příchodu do Ameriky, kam
stejně jako další umělci prchnul před Hitlerem, řadu let
pracoval jako scenárista a netajil se záměrem usadit se zde
natrvalo. Ač si dnes Wildera spojujeme zejména s veselohrami,
ve čtyřicátých letech začínal s kriminálními historkami,
věnoval se psychologickým dramatům. Vedle Ztraceného víkendu
jej proslavil především Sunset Blvd (1950), právě nyní
zpřístupněný do českých klubových kin. Vypráví v něm hořký
příběh dávno zapomenuté, nicméně stále sebestředné hvězdy
ještě z dob němého filmu, která s naivní úporností věří ve
svůj návrat.
Největší uznání Wilderovi přinesla veseloherní tvorba, jíž se
věnoval systematicky od poloviny padesátých let, většinou ve
spolupráci se scenáristou I. A. L. Diamondem. Některá jejich
díla nahlodal zub času, jiná však nezestárla, zvláště ta s
příměsí satirických či politických podtextů – Sabrina, Slaměný
vdovec, Raz dva tři a samozřejmě Někdo to rád horké. Právě
odtud pochází legendární replika, kterou chladnokrevně pronese
ženitby chtivý milionář, když zjistí, že jeho vyvolená je
poněkud jiného pohlaví: Nikdo není dokonalý. Platí to i pro
Wildera samého...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
