|
|
Soumračná doba v soumračné malbě
V pražské Galerii Rudolfinum dostala potřetí za sebou prostor
malba. Jako by si vedení prestižní galerie vytklo za cíl
přesvědčit diváky, že současné umění nerovná se jen bludný
kruh konceptualismu – ale že na scéně je ještě někdo. A že má
zatraceně co říct.
Aktuální výstava (trvá do 24. května) představuje jednadvacet
malířů, vesměs představitelů „nové lipské školy“ plus
absolventů akademie v rumunské Kluži; z Čechů se do výběru
dostal jen Daniel Pitín. Ten se účastnil i předchozího
malířského projektu v Rudolfinu, přehlídky Motýlí efekt.
Zatímco minulá výstava byla snad kurátorsky nejslabší akcí,
která kdy v galerii dostala místo, nynější počin je pravý
opak: předvádí pestrou výrazovou paletu, přičemž jmenovatel je
všem společný. Téma zazní symbolicky už v názvu – Nightfall,
čili Soumrak.
Práce zastoupených malířů, realizované vesměs v posledních
letech, se nesou navenek na postmoderní vlně: obracejí se pro
inspiraci k fotografii nebo filmu, dovedně aktualizují vybrané
styly a mistry z minulých dob. Vnitřně je pak spojuje
existenciální, snad až dekadentní nálada: chmury, smutek,
nostalgie. Pocit, že jistá éra je neodvratně u konce. A
přichází kocovina. Nahé postavy „zajaté“ podivným přívěsem
kdesi uprostřed lesa, temné fantazie vykreslené úryvky
měsíčního světla na noční obloze, nově podaný osel z Goyových
Rozmarů, zombies plující kdesi na oběžné dráze…
Komika tu ale nemá moc místo. Spíš kritický sebezpyt a
soumračná podobenství. A samozřejmě víra v nosnost tradičního,
staletími prověřovaného média. Přesvědčení, že obsahovost, na
kterou úplně rezignoval úvodem jmenovaný konceptualismus, je
v umění klíčová. Ať je malíř v rozbité krajině, zápasí před
zrcadlem o vlastní identitu, krčí se v exteriérech pod
příkrovem tmy anebo hledá svůj virtuální, případně i ten
skutečný domov…
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
|
