|
|
Rozhlas jako svědek a tvůrce doby
Na knižních pultech se objevily dvě publikace, jejichž obsah
je přímo odvozen od rozhlasového vysílání: v obou případech
jde o záznamy rozhlasových pořadů, vstupující do dnešního
kontextu jako dokumenty doby.
Jejich autory spojuje kromě této skutečnosti i značná část
životních osudů: veřejné působení v šedesátých letech
vystřídaly normalizační perzekuce a poté hvězdná kariéra
prezidenta republiky a ministra zahraničních věcí.
Deset let s Havlem
 Hovory v Lánech netřeba zvláště představovat. Po celé
závěrečné desetiletí minulého století se dialogy prezidenta
Václava Havla s moderátory Českého rozhlasu staly důležitou
součástí domácí politiky (první díl se vysílal 11. března
1990, závěrečný pak 29. dubna 2000). Ambiciózní plán Knihovny
Václava Havla vydat všechny odvysílané díly cyklu se v březnu
tohoto roku prezentoval pilotním dílem zahrnujícím devět
měsíců roku 1990. Na obecnější závěry je tedy dost času, už
nyní je však třeba ocenit čistý grafický koncept stejně jako
funkční poznámkový aparát, vysvětlující souvislosti, které v
době vysílání byly chápány jako zcela samozřejmé. Nejen
historiky médií budou zajímat svědectví Michala Žantovského a
Jiřího Vejvody, kteří měli příležitost být u počátků cyklu.
Knižní Hovory v Lánech jsou kromě jiného i dokladem správnosti
prezidentova rozhodnutí, proč si ve „věku televizním“ vybral
pro svou „talk show“ rádio: kamery pro něj byly (dle
Žantovského) obtížným elementem, neboť rušily soustředění na
to podstatné – na obsah řečeného.
Byl to talent
Invenční grafické pojetí je i výrazným znakem publikace Jiří
Dienstbier – rozhlasový zpravodaj. Edičně ji připravila
Dienstbierova manželka Jiřina a předmluvu, zasazující jeho
působení do širších souvislostí, napsal ředitel Ústavu
mezinárodních vztahů Petr Drulák. Nová kniha Radioservisu
nabízí výběr komentářů a reportáží z druhé poloviny
Dienstbierovy rozhlasové kariéry – od roku 1963 do roku 1969.
Hořkému konci jeho rozhlasové kariéry se věnuje oddíl
sestavený z autorových dosud nepublikovaných vzpomínek.
Dienstbierovy texty připomínají některé velké události
tehdejšího mezinárodního života – válečné operace ve Vietnamu,
konec vlády Suharta v Indonésii, Maovu kulturní revoluci v
Číně, zdánlivě idylickou situaci v Sihanukově Kambodži.
Důležitou součástí knihy je soubor reportáží ze Spojených
států, z prostředí velkých měst i z venkova především na
americkém Jihu. Zatímco v politických komentářích můžeme
sledovat, jak dobře zvládl sotva třicetiletý mladík novinářské
řemeslo a jak rozsáhlými znalostmi mezinárodního života
disponoval, repotáže jej přibližují z jiné stránky. Vypovídají
leccos o jeho pozorovacím talentu a formulačních schopnostech.
Dienstbierovy ambice tehdy nemířily až na výjimky za hranice
novinářských žánrů, ale řada jeho reportáží může dodnes
sloužit jako příklad skvěle zvládnutého řemesla. V jeho
textech nechybí vtip, invence, kompoziční obratnost, smysl pro
detail, pro změnu tempa. Můžeme jen litovat, že mu nebyla
dopřána možnost svůj talent soustavně rozvíjet.
Tehdy a nyní
 Předkládaný soubor je dokladem nejen odborných a stylových
kvalit Jiřího Dienstbiera, ale zároveň vysoké úrovně
rozhlasového zpravodajství šedesátých let. Zdá se, že
přiblížit se k ní je pro generaci dnešních rozhlasových
zpravodajů téměř nemožné. Důvodem nejsou jejich nižší
schopnosti, ale podmínky, za nichž pracují. Práce zpravodaje v
šedesátých letech, v době ještě ideologicky sevřené, ale den
ode dne poskytující více možností k svobodnějšímu projevu,
znamenala tvorbu nepředstavitelně velkého objemu textů.
Dienstbierova knížka dokládá, že do vysílání byly běžně
zařazovány komentáře a reportáže v rozsahu patnácti minut. I v
případě běžného vstupu do vysílání měl zpravodaj k dispozici
nesrovnatelně více času než dnes. Měl nejen možnost, ale přímo
povinnost vybavit své informace souvislostmi, vracet se k
dějům, které vedly k čerstvým událostem, udržovat povědomí
kontextu. A co víc, pravidelně se od něj požadovaly texty,
které měly charakter glosy, sloupku, fejetonu. Takto nastavený
systém práce umožňoval talentovaným jedincům rychle růst.
Věřme, že zejména plány na rozšíření stanice ČRo Plus
představují v tomto směru nadějnou budoucnost.
Milan Pokorný
|
