|
|
 Dokumentu
se zas daří
Český rozhlas společně se Sdružením pro rozhlasovou tvorbu
vydávají další ze série unikátních knih mapujících historii
rozhlasu. Po publikacích Od mikrofonu k posluchačům (2003) a
99 významných uměleckých osobností rozhlasu (2008) vychází
ojedinělý a dosud nikdy nezpracovaný průřez rozhlasovou
dokumentaristikou nazvaný 99 významných tvůrců rozhlasových
dokumentů (Radioservis). Členem autorského týmu byl i režisér
a předseda Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Michal Bureš.
Podle jakého klíče jste vybírali 99 nejvýznačnějších
rozhlasových dokumentaristů?
Předně je třeba říci, že kniha je dalším z jedinečných počinů,
díky nimž se daří zaplňovat bílá místa naší rozhlasové
historie. Tematicky navazuje na publikaci věnovanou uměleckým
osobnostem rozhlasu, která vyšla před pěti lety. I na jejím
vzniku mají lví podíl členové Sdružení pro rozhlasovou tvorbu
a Archivní a programové fondy Českého rozhlasu. Hlavním
vodítkem při výběru osobností byl jejich přínos pro rozvoj
daného žánru. Jsou tu tak portréty autorů jako Zdeněk Bouček,
Ondřej Vaculík, Josef Veselý či Marta Růžičková. Nutno však
říci, že řadu tvůrců vynikajících dokumentů, kteří by do
publikace po zásluze patřili, jsme představili již v knize
minulé.
Jak je kniha koncipována a na jakého čtenáře cílí?
Po dohodě s vedoucí Archivních a programových fondů Českého
rozhlasu Evou Ješutovou, která práce na knize vedla a věnovala
jejímu vzniku nemálo času a úsilí, byla
 zvolena
forma fundovaně napsaných portrétů jednotlivých tvůrců. Našimi
čtenáři jsou, jak z ohlasů víme, nejen zájemci o rozhlas a
jeho historii, ale také univerzitní profesoři, studenti a
badatelé v nejširším smyslu slova. Publikací o rozhlase je
totiž nemnoho, a těch, které usilují o široký záběr a
objektivitu, je ještě méně, neboť mohou vycházet až nyní.
Kam až v historii českého rozhlasového vysílání sahá
dokumentaristická stopa? A jak vůbec tento žánr vymezit?
Ona stopa sahá až k samotným počátkům rozhlasu u nás. Metoda
dokumentu – a to cituji předmluvu knihy – prostupuje všemi
rozhlasovými zpravodajskými a publicistickými formami, včetně
části tvorby umělecké. Dokumentaristika tak zahrnuje poměrně
širokou škálu pořadů od nejrůznějších typů pásma, portrétu až
po feature a její vymezení není snadné. Snad se dá říci, že
publicistické pásmo upřednostňuje informativní stránku díla,
zatímco umělecké pásmo do popředí klade estetický záměr.
Jakou cestu dokument v rozhlase urazil od počátků vysílání po
dnešek? Kdy se psaly jeho zlaté časy a kdy zažíval největší
údobí úpadku?
Tu vývojovou cestu lze přirovnat k sinusoidě. Dokumentu se z
jeho podstaty, která čerpá z názorové rozrůzněnosti a
polemiky, daří v demokracii. V totalitě dokument strádá. Zlaté
časy se psaly za první republiky a v šedesátých letech
minulého století. Teď máme, věřím, k dalšímu vrcholu zdárně
nakročeno. Současná česká dokumentární tvorba je beze studu
opět srovnatelná s tou evropskou.
Lze tedy v současné době sledovat něco jako boom rozhlasového
dokumentu – podobně jako tomu je u dokumentárních filmů?
Dovolím si tvrdit, že ano. Tím, jak se nahrávací technika
stala snadno dostupnou a lehce ovladatelnou, se může do tvorby
zapojit, kdokoliv o ni má zájem. Vidím to na svých studentech
na JAMU, kteří točí svoje první opusy už v prvním nebo ve
druhém ročníku. Také jsem se setkal se stejně zapálenými
amatéry. Mnoho z nich se s rozhlasovým dokumentem setkalo na
Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, který s
Českým rozhlasem pravidelně a rád spolupracuje.
Někteří posluchači jsou alergičtí na anglické slovo feature.
Je ale možné pro něj najít přesný český výraz? Jak byste
feature charakterizoval?
Feature je terminus technicus. Sám jsem odpůrcem nějakého
newspeaku, ale ten výraz přesně symbolizuje, jak jsme se v
době komunistického režimu vzdálili demokratickému způsobu
myšlení běžnému v západní Evropě. My totiž pro feature české
označení nemáme. V devadesátých letech to bylo módní slovo
označující každý rozhlasový experiment pohrávající si se
zvuky, reportážními záběry a literárními ukázkami… Dnes jsme
dle mého názoru slovo feature naplnili jeho pravým obsahem –
je to svědectví o nějakém jevu, události, lidském osudu:
autorsky vystavěné, myšlenkově vybroušené a jasně
artikulované.
Kniha 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů je za
posledních deset let v pořadí už třetí publikací mapující
historii rozhlasu u nás. Uvažuje autorský tým o dalším titulu?
A jaké téma by mohl obsáhnout?
Položit nyní tuto otázku celému početnému tvůrčímu týmu, který
více než rok na knize do úmoru pracoval, ubije mě bez váhání
plnicími pery a příložníky. Odpovím proto diplomaticky:
kvalitních knih o rozhlase, mezi něž tuto bez váhání řadím,
není nikdy dost!
René Kočík
Foto Zdeněk Slavotínek |
