|
|
Válka poznamená navždy
Válka v bývalé Jugoslávii poskytla dějiště mnohým příběhům,
které se zabývaly bezmocí člověka tváří tvář rozběsněné
agresivitě, ale někdy se stala toliko barvitou kulisou – jako
v italsko-španělském melodramatu Příběh mého syna. Režisér
Sergio Castellitto svůj retrospektivní snímek rozepjal mezi
konání sarajevské olympiády v roce 1984 a dnešek. Sarajevskou
společnost vylíčil jako tolerantní a soudržnou, kde spolu
mohou žít muslimka a žid. I lidé ze zahraničí se tu cítí
spokojeni, třeba americký fotograf Diego (Emile Hirsch).
Brutální občanská válka tuto idylu rozdrtila, naštěstí nikoli
navždy. Ovšem film to nahlíží zvenčí, očima půvabné Italky
Gemmy (Penélope Cruzová), do jejíhož života válečné události
strastiplně zasáhly. Gemma přijela do Jugoslávie jako
studentka a temperamentní kamarádi, s nimiž se tam seznámila,
ji okouzlili, takže se opakovaně vracela. Když se po letech
společně s dospívajícím synem Pietrem (Pietro Castellito)
vypraví do Sarajeva, pozvána na otevření výstavy o válce, s
konečnou platností poznává pozadí dávných událostí.
Příběh mého syna se střídavě odehrává v Itálii a v Bosně. Na
obou místech Gemma ukázkově prožívá okamžiky štěstí,
osvobozující lásku i beznaděj. Vznikl tak film zacílený v
melodramatické, místy až kýčovité konvenci na privátní trable,
které by se mohly odehrávat vlastně kdekoli – a sarajevské
reálie, vrcholící Gemminou návštěvou znovuzrozené tamní
komunity, nabývají až pohádkových rysů. Podívaná je to však
ušlechtilá: vyzývá, abychom si vzájemně vycházeli vstříc.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Bioscop |
