|
|
 Josef
Špaček Superstar
Česko má novou superstar. Je jí Josef Špaček. Má něco přes
dvacet, je to výborný houslista a asi nejmladší koncertní
mistr České filharmonie v historii. Pochází z muzikantské
rodiny, jeho otec je violoncellistou České filharmonie, mladší
bratr Petr je rovněž violoncellistou, momentálně stážistou
téhož orchestru. Na housle hraje od svých šesti let, prošel
perfektním školením u nás a v zahraničí – hned po Curtisově
institutu v americké Filadelfii nastoupil na neméně slavnou
Juilliard School v New Yorku –, vystupuje s řadou našich i
zahraničních orchestrů a dirigentů a samozřejmě také sólově.
V mezinárodních soutěžích vyhrál, co se dalo: v roce 2012 se
dokonce stal laureátem světové houslové soutěže královny
Alžběty v Bruselu, která je odborníky považována za
nejnáročnější soutěž na světě, k tomu s nejdelší historií.
Čerstvě má Josef Špaček za sebou recitál na Pražském jaru,
kterému předcházelo vydání sólového CD se skladbami Janáčka,
Smetany a Prokofjeva. Klavírním partnerem, se kterým se Josef
Špaček sešel na jedné umělecké vlnové délce, mu byl v obou
případech Miroslav Sekera. Špaček hraje s nebývalým nasazením,
přitom neuvěřitelně čistě a jistě. Ani v největším „záběru“ se
mu neobjeví tónový kaz, poetické pasáže znějí něžně a zároveň
dokáže víc než bohatě modulovat v dynamice a ve výrazu.
Přirozené frázování je pro něho samozřejmostí a z celého
pojetí dýchá nejen obrovská muzikálnost, ale také jakási
zvláštní energie a radost.
Jako by se osobnost tohoto sympatického a usměvavého mladého
umělce ztělesňovala v interpretovaných dílech. Na Pražském
jaru vystoupil se skladbami Saint-Saense, Bacha a Mozarta,
uvedl i Prokofjevovu Sonátu pro sólové housle D dur, kterou
natočil na své nové CD. Po předchozích CD s díly Ernsta a
sonátami Ysaye je Špačkovo debutové CD pro Supraphon důkazem
jeho všestrannosti a také „slovanských kořenů“ jeho uměleckého
naturelu. Při poslechu tónu jeho nástroje z dílny
Jeana-Baptiste Vuillauma se člověku mimoděk vybaví Anne Sophie
Mutterová – s tónem zdánlivě útĺým jak hedvábná nit, který
alikvoty díky čistotě hry nesou přes celý sál.
Jana Vašatová, redaktorka ČRo Vltava |
