|
|
 V
Iráku čeká smrt opravdu všude
Americký válečný thriller Smrt čeká všude (vysílá ČT2 v neděli
21. července ve 22.35) , ověnčený šesti Oscary, ani v
nejmenším nenaznačuje, že by jej natočila žena – režisérka
Kathryn Bigelowová. Bez sebemenšího soucitu či naopak
senzacechtivosti, s lakonickým reportážním nádechem přibližuje
práci pyrotechniků, kteří v iráckém Bagdádu odstraňují pumové
nástrahy.
V řetězci volně plynoucích epizod autorka líčí osudy skupinky
odborníků, kteří nasazují vlastní život, aby jej zachránili
ostatním – druhům ve zbrani i civilistům. A ukazuje, jak
extrémně nebezpečné povolání vede k otupení sebezáchovného
pudu. Však se v úvodním titulku dočteme o tom, že válka se pro
vojáka může stát drogou, bez níž se neobejde.
Reportážní rozměr vyprávění, důsledně přidržujícího diváka ve
stejném informačním vakuu, v jakém se nacházejí i protagonisté
příběhu, naznačuje nejen roztěkaný pohled kamery. Způsob
snímání vyhlíží, jako kdyby se režisérka sama účastnila zásahu
nikoli jako vnější pozorovatelka, ale jako přímá účastnice,
vystavená témuž ohrožení jako vojáci. A život odhodlaných
protagonistů, (ne)herecky pojednaných v dokumentárním stylu,
neohrožují jen v pouličním prachu skryté výbušniny, ale také
ti, co je tam položili.
Ač pyrotechnici mohou používat speciálního, dálkově řízeného
vozítka, zejména nový velitel zásahové minijednotky vše
nejraději ohmatá vlastnímu rukama, ochoten svléci neohrabaný
ochranný oděv, aby se snáze dostal k roznětce. I když se tito
specialisté neúčastní bojů, snadno se ocitnou v jejich centru,
když je znenadání začnou ohrožovat ostřelovači.
Bezprostřednost i naléhavost takto pojednaných zásahů,
důsledně snímaných z pozice jejich aktérů, je až omračující.
Režisérka neřeší etický rozměr přítomnosti amerických vojsk: z
tohoto hlediska vlastně předkládá svého druhu modelový případ
extrémně vyčerpávající práce, která stále nahání hrůzu a
strach (nikoli náhodou jsou průběžně zveřejňovány počty dnů
zbývajících do ukončení mise), a jejího ničivého dopadu na
psychiku. Hrdinové se tak často ocitají v kontaktu se smrtí,
že ji téměř přestávají vnímat, i když si zajisté přejí, aby se
ve zdraví dožili příštího dne. Budou však schopni začlenit se
do normálního života?
Jan Jaroš, filmový publicista
|
