|
|
 Zvláštní
chlapík Sonka
V roce 1945 byl úředník košické vlády, židovský básník Hugo
Sonnenschein-Sonka, který přežil Osvětim, obviněn pražskou
policií z kolaborace s nacisty, uvězněn a odsouzen k těžkému
žaláři. Otazníky zůstávají, dodnes nebyl jeho příběh zcela
vysvětlen. I proto se stanice Vltava k Sonkovi vrací: poprvé v
sobotu 20. července ve Víkendové příloze, podruhé o týden
později.
Po svém zatčení napsal Sonka obsáhlý dopis Rudolfu Slánskému,
ve kterém rekapituloval svůj život a obhajoval se. Tušil, že
mu přitíží jeho známost s Trockým. „Trockého poznal jsem
osobně jako mladý student před první světovou válkou v kroužku
ruských revolucionářů ve Vídni. Mimochodem poznal jsem i
Kropotkina, Gorkého a jiné evropské osobnosti. Znal jsem
osobně i Hitlera ve Vídni, Mussoliniho ve Švýcarsku, Goebbelse
v Berlíně… Roku 1930 napsal mi Trocký z Turecka dopis, v němž
mě chválil jako básníka – tehdy vyšla moje kniha Der Bruder
Sonka… a současně mě žádal, abych mu poradil nakladatele pro
německé vydání jeho díla Můj život… Jistě není třeba hájit se
proti neodpovědným babským klepům, jimž neušel žádný
revolucionář, který šel, jako já, často proti proudu.“
Tanečník Sonka
Poezie tohoto německy píšícího básníka, rodáka ze slováckého
Kyjova (1889–1953 věznice Mírov), který chtěl změnit svět,
přežil Osvětim a zemřel v komunistické věznici, vyšla v Česku
teprve nedávno, výběr z jeho díla přeložil Radek Malý. Sonkovo
dílo představuje pro český literární kontext zajímavý fenomén
přinejmenším ve zřetelných souvislostech jeho poezie s tvorbou
jeho českých vrstevníků. Také jeho četná přátelství s českými
spisovateli, o nichž vypovídá jeho korespondence, představují
nevšední svědectví o česko-německo-židovských literárních
vztazích.
Básníkův život představuje závratný sled dobrodružství:
milostných, revolučních, tuláckých, bohémských, uměleckých. Už
jako gymnazista vstupuje mezi anarchokomunisty, toulá se po
světě. Tuláctví tehdy jaksi patřilo k literárnímu procesu,
připomeňme alespoň „tuláka“ Hermanna Hesseho. Vyskytuje se na
místech, kde se schyluje k mimořádným událostem, nejčastěji ke
vzpourám a revolucím. Pochybuje o svém původu. Z těchto
pochybností si „vytvoří“ básnický program. Jednu jeho knihu
uvádí motto: Sonka-Judenjunge, Slowakenkind: Kulturbastard.
Studuje marxismus, ale není mu cizí buddhismus. Stejně jako
básník Erich Mühsam vyznává kult těla. Jako opravdový
revolucionář nikdy nepracuje. Podle anarchisty Michala Mareše
se nechá živit ženami. Fascinuje je tancem. Ve Vídni je častým
hostem kavárny Central. Zná se s Oskarem Kokoschkou.
Portrétuje ho Egon Schiele. Stane se předobrazem literárních
postav Franze Werfela a Roberta Musila.
„Se Sonnenscheinem jsme uzavřeli na léta vřelé přátelství,
jehož ohlasy a jednotlivé fáze mohu dnes velmi dobře sledovati
ve svém románu Podivné přátelství herce Jesenia,“ napsal Ivan
Olbracht v Rozpravách Aventina. Sonka posloužil Olbrachtovi k
vytvoření literární postavy démonického anarchisty, herce Jana
Veselého. V době Sonkova věznění na Mírově mu tehdy uctívaný
socialistický spisovatel Olbracht posílal balíčky s jídlem.
 Příchod
nového člověka na zemi
Básník v životě i v poezii balancuje na hranici poezie a
skutečnosti. Jeho básnické knihy, jejichž verše urážejí
křesťanský i židovský jemnocit, jsou konfiskovány. V jeho
verších však nalezneme i stopy bratrství ve stylu Otokara
Březiny. Sonka autorovi Tajemných dálek posílal své básnické
knihy. V jednom dopise Březina poetickou zásilku komentuje:
„Znáte tajemství druhého narození, hrůzu vnitřního rozkladu,
chaosu, bezmocnosti a skepse; ale i štěstí stavby, jistoty,
zákona, žal všech odmítnutých, ponížených, zavržených,
znamenaných, příliš brzo narozených; ale i polední mlčení
vítězů a sladká slova jasnovidců, ohlašující příchod nového
člověka na zemi.“ O sbírce básní Bratr Sonka Lev Trockij
jejímu autorovi napsal: „U této knihy musím konstatovat dvojí:
zaprvé, že autor je básník; zadruhé, že jeho světový názor je
poměrně hodně vzdálen světonázoru komunistickému. Marx však
jednou řekl: Básníci jsou zvláštní chlapíci.“
Hugo Sonnenschein začínal jako anarchista. Po Říjnové revoluci
se názorově sblížil s Leninem. Byl jedením ze zakladatelů KSČ.
Poté ho zaujal Trockij. Nesouhlasil s oficiální linií KSČ.
Kritizoval Stalina v souvislosti s moskevskými procesy.
Vystupoval proti nacistickému pronásledování spisovatelů na
kongresu Pen-klubu v Dubrovníku. Jeho knihy pak hořely na
německých náměstích spolu s jinými „zvrhlými“ díly. „Milý
strýčku Lve Davidoviči, tentokrát se na Vás obracím s prosbou
o pomoc. Situace u nás se vyvíjí tak, že bude nutné odtud
odejít. Marně se snažím získat vstupní vízum do vaší
hostitelské země. Každopádně vás prosím, abyste mi napsal,
jestli jste obdržel tento dopis.“
Sonka versus Fučík
Podle některých žurnalistů se Sonka při výslechu na gestapu
stal svědkem Fučíkovy zrady, ve svém dopise Slánskému o ní
píše. Tím měl být jeho osud po válce zpečetěn. V roce 1947 byl
mimořádným tribunálem lidového soudu odsouzen k dvaceti letům
těžkého žaláře, což vzhledem k jeho věku znamenalo doživotí.
Historik František Janáček v komentáři k prvnímu úplnému
vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce po prostudování
materiálů z procesu o Sonkově nevině pochybuje. Nicméně jeho
glosy nepotvrzují ani nevyvracejí rozsudek soudu. Rozsudek
dosud nebyl zpochybněn. Zatím nikdo nepodal žádost o revizi
Sonnenscheinova procesu. Otazníky zůstávají.
Osu dvoudílného dokumentu Sonka, který vznikl v roce 1994,
tvoří úryvky ze Sonkova dopisu Slánskému, dopisy Trockému,
svědectví umělců o Sonkově životě a komentáře historika
Františka Janáčka.
Jiří Kamen, vedoucí Redakce volné tvorby ČRo |
