|
|
Vratké nohy humanitárních aktivit
Ten film na první pohled vypadá jako cestopis nebo reklama na
turistiku: půvabná mladá žena se vydává do velehor. Brzy jsme
vyvedeni z omylu, dívkou je slovenská herečka a muzikantka
Dorota Nvotová, která už šest let žije v Nepálu, provozuje
cestovku pro Slováky a Čechy lačné vysokohorské turistiky a
věnuje se náročné humanitární práci. Podporuje nepálský
sirotčinec, získává sponzory, pomáhá nejchudším, jež doslova
sbírá na chodníku v Káthmándú. Místní ji říkají Fulmaya – Květ
lásky (Dorota: „K mému zděšení, takové hipísácké jméno, ale už
mi zůstalo.“) Fulmaya se jmenuje po své zachránkyni také
tříleté děvčátko, které našla na ulici a odvedla do
sirotčince.
Nepálskou epizodu života úspěšné a dobrodružně založené mladé
umělkyně (dcery herečky Anny Šiškové a divadelního režiséra
Juraje Nvoty) si vybrala pro svůj celovečerní dokument
Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama debutující Vendula
Bradáčová. Buduje Dorotin příběh jako sled barvitých, občas
poněkud chaoticky poskládaných scén – takový je ostatně i
Dorotin životní styl. Režisérka je protagonistce v patách doma
i na rušných ulicích, na „lovu“ mladistvých feťáků, při
návštěvách sirotčince, v nemocnici, kam dopraví nemocné dítě,
i na nákupech. Dorotin život nešlo srovnat do spořádaného
scénáře, na který autorka zřejmě nakonec rezignovala a nechala
se vést způsobem života protagonistky a jejími aktivitami. Na
jedné straně tak docílila kouzla spontánnosti a zároveň si
připravila půdu pro překvapivě nečekaný závěr nepálské mise.
Na straně druhé však kvůli tomu film přece jen místy působí
příliš expresivně, neuspořádaně, navíc balancuje mezi osobní,
sympaticky upřímnou výpovědí a inklinací protagonistky k
exhibicionismu. Byť, pravda, možná neuvědomělou.
Dokument však přináší daleko víc pozitiv. Cenné je už samo
téma a pokus o sondu do nitra zajímavé Dorotiny osobnosti
(rovněž autorky a interpretky nevšední, invenční hudby k
filmu). A film nabízí také šokující vyústění Nvotové
humanitární činnosti, jež znovu nastoluje otázku po smyslu a
efektivitě charity v takzvaných třetích zemích – podobně jako
nedávný Marečkův snímek Pod sluncem tma.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Falcon |
