 Ten
do teho mlátí a ogaři sa chytajú
„Přijede k nám Metallica do Francovéj Lhoty / Nechajú si ju
podepsať na džisky a boty / Budú hopkať před plotem a házať
viktórie / Celé si to natočijá chlapi z policie…“
Vsetínská kapela Ciment patřila na přelomu osmdesátých a
devadesátých let k největším pozoruhodnostem domácí rockové
scény. Nebývale syrový dřevní hardrock s folklorním podložím a
texty ve valašském nářečí servírovala čtveřice divoce
vyhlížejících vlasatých vousáčů v čele s jiskřivým zpěvákem
Petrem Zezulkou. A jakožto svéráznou odpověď na ZZ Top či
Black Sabbath si ji oblíbilo metalové publikum z řad učňovské
mládeže stejně jako bizarnostem přející kavárenská
intelektuální komunita.
Vtipnou přímočarost Cimentu, jehož poetika jiskří střetem
regionality s ironií, dodnes nejlépe dokumentuje debutové
album Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči
(1992), jež se nyní díky Indies Happy Trails konečně dočkává
reedice. A navrch doplněno o studiově jen zčásti zaznamenané
nahrávky z repertoáru kapel Exploze, Krátký proces a Skupina z
Luhu, které Cimentu předcházely. Půvabně je v dobovém
rozhovoru přetištěném v bukletu nově vydané desky
charakterizuje Petr Zezulka: „Já na nic neumím hráť, tak dycky
vemu kytaru a dva prsty, Zbyněk (bubeník Zbyněk Štěpánský,
pozn. red.) do teho mlátí a ogaři sa chytajú...“
 Remasterovaná
nahrávka Cimentu je záslužná nejen proto, že původní snímek
zmizel již krátce po prvním vydání z obchodů a stal se
kultovní sběratelskou položkou. Nynější edice může také
napovědět, jak na současné scéně zaujmout nepřehlédnutelné
místo: možná humorem, dozajista však přísnou osobitostí.
Milan Šefl, hudební publicista
Foto Indies Happy Trails/Jožka Mikeš |
