|
|
Když vyvrcholí partnerské neshody
Richard Linklater se už potřetí vrací k milostným vztahům mezi
americkým spisovatelem Jessem (Ethan Hawke) a Francouzkou
Céline (Julie Delpyová) – poprvé to bylo před bezmála dvaceti
lety ve snímku Před úsvitem, kdy se oťukávali ve Vídni, o
desetiletí později Před soumrakem zvažovali svůj vztah v
Paříži a nyní Před půlnocí procházejí při společné dovolené v
Řecku krizí společného, byť nesezdaného soužití obdařeného
dvěma malými dětmi.
Režisér opět spoléhá na sdělnost několika ucelených epizod,
které jsou postaveny na ustavičných sebezpytných rozmluvách,
někdy vstřícných, někdy konfrontačních, a které se většinou
odvíjejí v dlouhých záběrech, někdy nehybných, někdy
sledujících chůzi ústřední dvojice. Nutno zdůraznit, že
herecké ztvárnění – a zejména verbální složka – je vskutku
fascinující, herci skvěle zvládají i dlouhé, emočně proměnlivé
dialogy, snímané občas i v jednom nepřetržitém záběru; jistou
míru improvizace naznačuje uvedení Delpyové i Hawka jako
spoluscenáristů.
Rozmluvy zaujmou bezprostředností i zpodobněním mnohdy
malicherných sporů, které probublávají ze zdánlivě pohodových
názorových výměn. Za zdánlivou banalitou se skrývají vážnější
problémy, třeba zpochybnění tradiční mužské a ženské role. S
jedinou výjimkou kolektivního podvečerního stolování se příběh
upíná na hlavní dvojici. Postupně se dotýká nenaplněných snů a
očekávání, na přetřes přijdou životní stereotypy i únava z
nich.
Rozmíšky bývají hravé (když Céline se stylizuje do role naivní
obdivovatelky svého muže, později obdobnou polohu zužitkuje i
Jesse), jindy doopravdy hrozí rozvratem, když se v popředí
ocitne Jessův zájem o syna z jeho rozvedeného manželství.
Jesse by se chtěl přestěhovat do Ameriky, aby byl synovi blíž,
což Céline vnímá jako nepřípustný nátlak, aby se podřídila.
Kamarády darovaná romantická noc v přepychovém hotelu tak záhy
získá nahořklou pachuť.
Snadno si povšimneme, že řecké reálie, v nichž se celý příběh
odehrává, jsou odsunuty do pozadí. Linklater nemapoval ani
řecké reálie, ani řeckou povahu – naopak načrtnul vztahy v éře
rozpadu dosud uznávaných hodnot, třeba láskyplného
celoživotního soužití, což fascinuje nejen hlavní dvojici. A
učinil tak s nepopíratelnou vypravěčskou noblesou.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
