|
|
 Přemysl Hnilička, publicista
Kafka jako téma
Ke 130. výročí narození spisovatele Franze Kafky připravila
stanice Vltava hned celý kafkovský víkend. Již od pátečního
večera (sic! – již od úterý vysílala Vltava v cyklu Půlnoc
pásmo kratších Kafkových textů) bylo možno poslouchat pořady,
které probíraly (a propíraly) osobnost, dílo i soukromí Franze
Kafky ze všech stran. Jeho dílo bylo za těch málem sto let
opatřeno mnoha nánosy různých ideologií a výkladů, takže je
velmi náročné dopracovat se podstaty věcí – Kafka byl vykládán
pomocí všech možných ismů, byl obdivován i zatracován.
Recenzent si neodpustí citaci výroku Antonína Novotného, s níž
přišel v doprovodném článku k cyklu Téma Kafka jeho dramaturg
Jiří Kamen: „Pokusil jsem se ho přečíst, ale přiznám otevřeně,
že to vyžadovalo osobní sebezapření. (Imperialistům) byla
dobrá Kafkova bezvýchodnost a pesimismus. Chtěli vzít mladé
generaci Fučíka, jasný příklad moderního revolucionáře, a za
něho dávali Kafku, jasný obraz rezignace vůči snahám KSČ
dosáhnout co nejdříve socialismu.“ S trochou nadsázky lze
ostatně říci, že Kafkův život je „probádán tak dokonale, že
některé události jeho života se místo ve skutečnosti odehrály
jen ve fantazii kafkologů“ (Jiří Kamen).
Uvedený citát zazněl v pořadu Páteční večer s vypovídajícím
názvem Nemohu žít bez ní, a s ní také ne aneb Franz Kafka a
ženy. Jiří Kamen jej natočil již v roce 2004 a věnuje se
tématu velmi ožehavému. Výsledná materie svědčí o pečlivé
četbě všech podstatných zdrojů (Kafkovy povídky, dopisy,
vzpomínky současníků). Po celé dvě hodiny velmi jemně a vkusně
balancuje na hraně mezi zájmem a bulvárem, k čemuž přispívá
germanista a překladatel Josef Čermák, který ve svých
promluvách uvádí na pravou míru i obecně rozšířené omyly a
fámy. K dobrému dojmu pomáhá i hudební dramaturgie (hudba
Leoše Janáčka) a úryvky z Kafkových dopisů v poučeném podání
Jiřího Ornesta.
Kafkovské mytologii se věnoval i další pořad zařazený do
víkendového cyklu Téma Kafka: Kafkovské legendy aneb
Virtuózové fantazie (2003). Opět se tu setkáváme s Josefem
Čermákem, tentokrát jako autorem celého pořadu. Postupně
podrobně rozebírá jednotlivé mýty a fámy, které se kolem Kafky
a jeho díla nashromáždily, a jedny po druhém je „odstřeluje“,
včetně vzpomínek největšího kafkovského „mýtomana“, anarchisty
Michala Mareše. Podrobně se věnuje především tvrzení, že Franz
Kafka byl členem anarchistické skupiny. Do třetice se s
Josefem Čermákem (a Jiřím Kamenem) posluchač setkal ve
Víkendové příloze stanice Vltava v pořadu Kafkárna – O recepci
Kafkova díla v Čechách.
V sobotním odpoledni zazněla repríza Kafkova Zámku (2006) v
dramatizaci Jana Vedrala. Ten dokázal Kafkův román převést do
dramatické formy přehledně, ale zároveň v ní zanechal
zneklidňující motivy Kafkova díla. Inscenace je pozoruhodná
režijně (Dimitrij Dudík) i herecky – především nutno zmínit
Vladimíra Dlouhého (zeměměřič), Vilmu Cibulkovou (Frída) a
Jiřího Lábuse ve dvojroli sluhů Artura a Jeremiáše. O dalších
pořadech jen ve zkratce: zařazeno bylo několik Kafkových
povídek v podání Jana Hartla, repríza literárního pořadu A já
vůbec nemiluji tebe autorky Věry Koubové a především zpěvohra
Gottfrieda von Einem Proces. Závěr kafkovského víkendu
okořenila dramaturgie slovenským příspěvkem, a to pozoruhodnou
dramatizací Kafkovy povídky V kárném táboře. Pod názvem V
trestaneckej kolónii ji v roce 2006 natočil režisér Martin
Kákoš a v roli Cestovatele vystoupil Richard Stanke. Inscenace
obdržela několik ocenění včetně Prix Bohemia. Nešlo o první
uvedení na Vltavě (česká premiéra proběhla již v roce 2008 v
rámci Týdne slovenské kultury), přesto potěší, že se
dramaturgie dokáže rozhlédnout kolem sebe. Nechť jí to vydrží. |
