|
|
 Zbyněk
Vybíral, psycholog
O svátečnosti
Kolikrát za rok, a nejen před Vánoci, jsme se postarali o
svátečnost, onu sekularizovanou svátost ve svých životech?
Každý to známe: To by pro mě byl svátek, povzdechneme si, a
myslíme tím výjimku v zaběhnutém, vytržení z šedi, prožití
něčeho krásného a dostatek času nádavkem. Svátek je od toho,
abychom přijali svátost.
Svátečnost má být součástí našeho životního rytmu. Má
pravidelně přerušit práci a všednodennost. To, co je sváteční,
si dopřejeme, ale nemůže toho být příliš. Pro mého syna bylo
svátkem jít do kina. Šli jsme jednu neděli, druhou znovu,
třetí už nechtěl. Přestalo to pro něj být svátkem.
Jedním z poslání některých médií, a nejenom masových, je také
zprostředkovávání svátečního. Ano, je to paradoxní a vlastně i
nebezpečné, člověk by měl umět svátečnost objevovat v sobě, ne
ji dostávat naservírovanou. Však také říkám „jedním z
poslání“. Pokud média dělají tuto práci dobře, pokud dobře
fungují výstavní síně, nakladatelé, dirigenti, kdo z nás si tu
a tam nedopřeje svátečního zastavení v jejich společnosti? Z
nabídek si můžeme vybírat a vytvářet svůj rytmus. Svát prach z
opakování všedního a zažít svátek neopakovatelného.
Mnohokrát jsem si řekl, jak různá může být práce v médiích a s
nimi. To, co by někomu nedovolila hanba a dotírající otázky po
smyslu života, druhý neřeší a klidně nabírá vědrem v žumpě –
třeba jen nevkusu – a chrstá svou služebnost do kamery,
dabingu, mikrofonu, na papír. Naštěstí mediální plavební kanál
spoluvytvářejí i lidé, kteří náš život dokážou měnit v
ustavičný pohyblivý svátek. Naši úctu zasluhoval třeba Thomas
M. Messer, jenž letos na jaře zemřel. Čechoslovák, který
„povýšil muzeum Solomona Guggenheima mezi nejvýznamnější
kulturní instituce v USA a (…) vychoval celou generaci
kurátorů“ (vyberu-li jen pár slov z nekrologu v The New York
Times). Nemají vedle takových osobností mediální chrliči
nevkusu výčitky svědomí? Prý ne, tvrdí mi lidé, kteří jich
několik znají.
Nedávno jsem četl sloupek Petra Placáka v Respektu (2013/41) o
tom, jak ho „úplně dostala“ cedule v norské přírodě – Máš
právo chodit, kudy chceš, říkala mu. Můžeš se kdekoliv
zastavit, jsi svobodný. – Krásné připomenutí! Pak napsal o
tom, jak se v jiné zemi nemohl vykoupat v jezeru a v jiné zase
jak kulturně kašlou na předpisy EU, protože „kultura je
projevem mentální dospělosti svobodného“: každého z nás.
Vyznívá to zkratovitě, ale ten sloupek o svátečnosti svobody
se mi líbil. Jsme lidé. Ne mravenci pohybující se na
předepsaných cestách, hlídaných předpisy, zákazy, normami,
vyhláškami, novodobým „hlídáním pro hlídání“ (Placák).
Svobodná cesta dnes nevede snadno ani krajinou vnější, v níž
překážejí fotovoltaická pole, ale ani automaticky krajinou
vnitřní. I ta je zahlcena zbytečnostmi, rámusem, nevkusem.
Svobodná cesta se k svátečnosti prodírá „skrz“. A někdy ještě
musíme mít – oči otevřené…
Každý den lepím oči k monitoru dlouhé hodiny. Je toho
nezdravého čtení čím dál víc. Jednoho večera, na prahu
adventu, jsem vytáhl z knihovny Seifertovu Halleyovu kometu.
Ruka vedena náhodou (svátečnosti?) odložila pak knihu vedle
rozečtené Paní Dallowayové (od Virginie Woolfové). Už asi
tušíte. Zrak mi padl na obálky, jejich grafické provedení.
Rozpoznal jsem rukopis. Rukopis Milana Grygara. Na chvíli mě
napadlo, že knihy v knihovně seřadím svátečně podle grafických
úprav, těch ve všední dny přehlížených klíčů. Vůbec mnoho
klíčů přehlížíme.
Kdybych měl dost trpělivosti, změnil bych svůj rytmus
následovně: alespoň jednou za život dovolil bych si prožít
sváteční rok, v každém roce bych prožil sváteční měsíc, v
každém měsíci sváteční týden a každý týden bych ctil neděli –
jako babička na slovácké vsi kdysi. Co nám vlastně brání vydat
se po vlastních cestách k rytmu se svátečností? Svátečnost je
i potřeba psychická. Dejte mi pokoj, zvolali bychom nejraději
někdy. Dejte mi klid, dejte mi svátek.
Tak si ho udělejme. Něco totiž nezměníme. Ale svátky mohou
změnit nás. Třeba jen nakrátko; ale kdo ví, příště ta chvíle
bude možná delší. Prožitím svátečního se stáváme lepšími,
kulturnějšími a svobodnějšími. |
