|
|
 Milan
Slezák, komentátor ČRo
Všude vůkol samý nefrit
Od prosince rejdí po povrchu Měsíce Nefritový králík.
Nepošklebujme se rychlosti, jakou je schopen se pohybovat, na
Měsíci se chodí a jezdí pomaleji, dvě stě metrů za hodinu je s
ohledem na tamní podmínky rychlost ucházející, a pochvalme ho
za to, že dokáže zdolávat i svahy o sklonu třiceti procent.
Nefritový králík je čínské experimentální vozítko, zbrusu nový
„lunochod“, a jeho mise má přispět k debatě o vzniku Měsíce a
jeho vývoji, a také zpřesnit informace o tom, jaké nerostné
bohatství se tam skrývá. Název vozítka je výsledkem masové
internetové diskuse, v níž hlasovalo na tři a půl milionu
Číňanů.
Proč králík – a proč nefritový? Podle starých čínských bájí
žijí na Měsíci bohyně Čchang E, která kdysi na Zemi ukradla
svému muži jeho díl nápoje nesmrtelnosti a vznesla se do nebes
(podle škarohlídů v podobě žáby), dále stařec, o němž se ví
jedině to, že se stále znovu pokouší vyřezat skořicovník – a
zajisté uznáte, že tuto společnost nemůže doplňovat nikdo jiný
než právě Nefritový králík. V tomto případě ještě ten původní,
žádné ultramoderní vozítko přecpané elektronikou a fungující
na solární panely, nýbrž mytologická bytost, která v hmoždíři
stlouká bylinky na elixír nesmrtelnosti. (Někdo vám asi řekne,
že to není králík, ale zajíc – jenže jak to prověřit?)
Výjimečný není jen tím, že je Měsíčňan a že elixír
nesmrtelnosti evidentně nepotřebuje. Výjimečné je i jeho
jméno, protože k nefritu se Číňané odjakživa stavěli s velkou
úctou. Stejně jako k jadeitu. Měli pro ně stejné jméno, jü.
Ve staré Číně byl nefrit kamenem bohů, drahokamem cennějším
nad zlato;, pro svou jedinečnost i pevnost materiálem vhodným
k zhotovení císařské pečeti. Oblíbili si ho jak šperkaři, tak
umělečtí řezbáři. Lidé mu přičítali zajímavé vlastnosti.
Domnívali se třeba, že brání hnilobě, a proto kladli k
nebožtíkům nefritové amulety. Vznešenější a movitější osoby se
svého času dokonce pohřbívaly v jakýchsi nefritových rubáších
přiléhajících k tělu a kryjících i hlavu a nohy. Příklad? V
druhém století před Kristem byl princ Liou Šeng uložen do
honosné hrobky v oděvu skládajícím se z 2498 nefritových
plátků různé velikosti spojovaných zlatým vláknem. Nefritový
posmrtný oděv jeho ženy, princezny Tou Wan, čítá 2160
destiček. Zlaté nitě, které je spojovaly, vážily sedm set
gramů.
Nefrit je průsvitný, občas čirý. Překvapí vás, že se z něj v
Číně stal symbol upřímnosti? Zlomí se, ale ohnout jej nelze.
Může tedy symbolizovat odvahu. Mívá ostré hrany, ale neporaní:
není to výraz taktu a slušnosti? Josef Guter v knize Bohové a
symboly staré Číny vypočítává další vlastnosti, které tento
nerost symbolizuje: dokonalost, urozenost, čistotu, ctnost,
nesmrtelnost.
Nad matkami držela ve staré Číně ochrannou ruku Nefritová paní
alias Princezna barevného oblaku. Dívka, která se půvabně
nese, má „nefritovou chůzi“ – a pravděpodobně i „nefritové
nohy“ a „nefritové vrcholy“ (= ňadra). Na nebesích je
Nefritová síň a Nefritový oheň, který opečovává hodnostář s
funkcí generála, a v Západním ráji mají Nefritový rybník. Nebi
vládne Nefritový císař, který, toť se ví, třímá nefritové
žezlo. Sídlí v již zmíněné Nefritové síni. Nefritovému císaři
musejí všechna ostatní božstva jedenkrát ročně osobně podat
raport. Vedle jeho trůnu stává Nefritová dívka, vyznačující se
drahými šperky a laskavou povahou, a také, jaká to úleva v té
přemíře nefritu, Zlatý hoch. Žít ve staré Číně, oba bych si
předcházel. Věřilo se, že zesnulý musí přejít Most bez
návratu, jeden z pěti mostů, které vedou před pekelný
tribunál. Ti, kteří za svého života činili dobro, projdou bez
úhony, protože je ochrání Nefritová dívka a Zlatý hoch.
Darebáky neochrání nikdo. Démoni kroužící kolem Mostu je bez
návratu srazí do vody plné nenasytných hadů.
Takže, milé dámy z Čech, Moravy i Slezska, které jste si
oblíbily nefrit, a vím, že vás není málo: vězte, že s měsíčním
králíkem a těmi dalšími jste v moc dobré společnosti! |
