|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Kouzlení hříšného tance
Mužní mužové a kouzelné ženské ženy. Razantnější a dobyvační
muži se svým partnerkám sofistikovaně a s pohybovou elegancí
dvoří, ale také je naháňajú, přemáhají jejich ostych či odpor,
jak činí většina samců v přírodě. Dámy hrají odvěkou samičí
hru – přiblíží se a couvnou, obejmou a uniknou, aby
vystupňovaly jeho touhu a svou cenu. Muž ženu vede a ona
zaklání hlavu v poddajném gestu, žena provokuje, natřásá se,
svádí, je poodhalená, nazdobená, její pohyby jsou plné
ladnosti, ovíjí se kolem něj. Vznikají ale i půtky a vášnivé
boje o nadvládu. Žena uniká, hněvá se, muž ji přemlouvá,
domlouvá, je úspěšný a úspěchem zkrásnělý. Rituál často končí
tím, že se žena v ladné poloze ocitá na zemi, kam ji muž
odmrštil, složil a teď nad ní stojí dojatý, vypjatý a vítězný
jako lovec nad uštvanou laní. Nebo se uloží vedle ní, aby
naznačil, že s ní soucítí, že ji nechtěl pokořit. Tanec je
estetická hra těla zobrazující přírodní chování a lidské
archetypy, ale také míru současné tolerance k chování mužů a
žen.
Celý ten krásný tyátr vyprávějící mimo jiné o naší kultuře,
přirozené, vábivé a vyrostlé na mohutném kmeni přírody, která
vymyslela dvojí pohlaví, přidělila mu odlišné role a kultura
ji časem doplnila o rovnoprávnost mužů a žen a svobodu projevu
včetně projevů z oblasti erotiky, demonstruje televizní pořad
StarDance aneb Když hvězdy tančí. Má ještě další polohy:
soutěživost, radost z pohybu, výtvarné kreace zdobení, živou
perfektní hudbu se zpěváky nejvyšších kvalit, čnící nad
nevýraznými jednostejnými hlásky popových hvězdiček, výrazné
barvy, překvapivé kostýmy... Ale já za ní také viděla všechny
ty bály a plesy, kde se vyfešákovaní mladí lidé namlouvali,
vesnické tancovačky se svými furianty, kteří předváděli,
podobni mnohým ptačím samečkům, obluzovací tance a silné
hlasy, své zdraví, a tedy příslib potence a plodnosti, ochotu
a schopnost vybudovat hnízdo a zplodit zdravé potomky...
Choreografie televizních tanců byla v podstatě sexistická,
krásky se mohly jevit v roli poddajné, bylo nad reflektory
jasné, že se chtějí líbit, a feministické šovinistky zalezly a
neozval se jediný jejich štěk, neboť by je nadšený divácký
národ utloukl televizními ovladači. Lidová mravnostní policie
nevystartovala, jen divácký národ nestrávil pohádkově
dokonalou krásku s přirozeným sebevědomím, ale věnoval svými
esemeskami prvenství dámě víc milé než předpisově krásné,
podobně pohybově skvělé, a navíc herečce. Kdo nemá slabost pro
herce, kteří tak působivě ztvárňují naše emoce? Pro komiky,
kteří karikují lidskou nedostačivost?
Je to stále v nás, navzdory věčně provětrávané homosexualitě,
kterou každý rozumný člověk bez předsudků s s pochopením
akceptuje, jen ať si každý v soukromí žije, jak mu jeho
přirozenost velí, ale není většinovým modelem chování.
Navzdory bizarním a mnohdy zábavným transvestitům, navzdory
mediálně vděčným příběhům lidí, kteří s pomocí lékařů změnili
své pohlaví, v kontrastu s některými církvemi, které takové
exhibice až k smrti nenávidí, existuje pořád ještě svět, kde
ženy jsou výrazně ženami a baví je to, a muži kolem nich
symbolicky krouží v roli dobyvatelů a ochránců a jinak
nemohou, neboť tak jim velí jednak příroda, a také pár století
naší kultury, která zahrnuje i společenský tanec. Laškují
spolu, poodhalené ženy sexuálně haraší, aniž to jde před soud,
tančí pro radost nejen svou, ale i pro požitek milionu
okouzlených diváků. Budiž, jde (vlastně doslova) o lehkonohou
zábavu, ale potěší sluch, zrak a neurazí nikoho, kdo není
zatrpklý povahou či zanesený přísnou ideologií. Pořad
StarDance také zviditelňuje, jak moc může být tolerance k
jistým projevům lidského chování, radostem a zvyklostem
protikladná: existují kultury, kde by byli účastníci takové
akce nemilosrdně povražděni. Radujme se z naší pestré kultury,
počínaje hříšným tancem a konče třeba svobodným myšlením,
psaním a bádaním i v tomto roce. |
