|
|
 Jakub Kamberský, publicista
Hra s ďáblem
Uvedením původní rozhlasové hry Průtrž Martina Františáka
uzavřela 18. března stanice Vltava přehlídku her vzešlých ze
soutěže o původní rozhlasovou hru. Český rozhlas ji vyhlásil
k 90. výročí svého vysílání. Sešlo se celkem sto třicet tři
prací.
Všechny tři vítězné hry – Sad, Benzína Dehtov a konečně
absolutní vítěz Průtrž – mají něco společného, a sice
niterný popis neutěšených vztahů, bortících se sociálních
vazeb. Průtrž navíc syrově reflektuje dravost devadesátých
let, kdy bylo možné vše, kdy se kdekdo obohatil na úkor
druhých a pro zbohatnutí a pocit vlastní důležitosti byl
ochoten leckdy udělat cokoli.
Sledujeme příběh dvou bratrů – starší Jura (Martin
Stránský), bývalý elitní voják, je neúspěšný muž, jeho žena
(Vanda Hybnerová) si přivydělává prostitucí a neustále
Jurovi něco vyčítá. Bratr Marek (Martin Hofmann) naopak žije
v přepychu, nic pro něj není problém. Oba bratři se
potkávají v rodné vsi na oslavě kulatých narozenin jejich
matky (Johana Tesařová). Ta nemá tušení, čím se mladší ze
synů zabývá, ovšem místní farář (Jaroslav Satoranský) leccos
tuší. Paradoxně si nechává farnost dotovat špinavě
vydělanými penězi. Jura se od bratra dovídá, že kšeftuje s
lehkými topnými oleji, a nechá se najmout jako vymahač
pohledávek tzv. bílých koní, kteří dluží bossovi,
policistovi Kutákovi (Ladislav Frej). Hra s ďáblem se
nebezpečně roztáčí. Beznaděj a zlo doutnající ve
Františákově hře Dva chlapi za město v Průtrži eskaluje.
Autor rezignuje na jakoukoli poetičnost a servíruje
posluchači silný dramatický příběh, vyprávěný až
naturalisticky. Nejsme ušetřeni scén obsahujících kruté
násilí. Hra pochopitelně nenabízí žádné řešení, funguje jako
průtrž, přežene se a posluchač čeká, kdy a s jakými následky
skončí.
Několik výhrad se ovšem nalézt dá, například k Františákovu
prazvláštnímu stylu jazyka. Na jednu stranu se postavy snaží
mluvit civilně, často i vulgárně, ale vedle toho je jejich
jazyk až knižně spisovný. Snad to má naznačovat, že postavy
povětšinou pocházejí z Moravy, ale působí to místy
křečovitě. U hry Dva chlapi za město jsme to mohli považovat
za jisté ozvláštnění, opakovaně to lze vnímat jako autorovu
manýru. Na první poslech by se mohlo zdát, že i po zvukové
stránce je hra plná chyb, cimbálová muzika zní chvíli z
místnosti, chvíli ze studia, při klapnutí dveří se hudba či
ostatní ruch násilně přeruší a následně se ostrým střihem
vrací. Protože se tyto situace pravidelně opakují, nelze
mluvit o chybě, ale o záměru. Usuzuji, že vnímavá režisérka
Natália Deáková se těmito záměně nedokonalými střihy snažila
naznačit flashbacky, ke kterým dochází v mysli jednotlivých
aktérů příběhu, kdy slyšitelné vytržení z prostoru značí
chvilkové zatemnění v mysli. Cimbálová hudba Jakuba Kudláče
je velmi emotivní, skvěle příběh podtrhuje.
Martin Stránský pojímá Juru se surovostí, pod jejíž slupkou
se ukrývá rozervaný člověk, Marek Martina Hofmana působí
jako prohnaný grázlík, který však umí na okolí udělat
zdánlivě dobrý dojem. Nejplastičtější figurou je mafián
Kuták, kterého Ladislav Frej pojímá jako úlisného gaunera,
pro něhož není nic svaté, tahá za nitky, neztrácí rozvahu,
čas od času druhé vystaví strachu, případně někoho nechá
zlikvidovat.
Velmi potěší i angažmá kvalitních herců, které už tak často
za mikrofonem neslýcháme (Johana Tesařová, Jaroslav
Satoranský). Celý štáb (dramaturgové Renata Venclová a
Martin Velíšek, zvukový mistr Dominik Budil, režisérka,
autor hudby, herci a další, kteří mají na vzniku inscenacel
svůj podíl) odvedl navzdory komplikovanému příběhu a ještě
komplikovanějšímu textu skutečně dobrou práci. |
