Číslo 18 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s houslistou.
Pavlem Šporclem.

I mezi kapkami deště se rozvíjejí dobrodružství

Také normalizační tvorba Karla Kachyni dokládá, že navzdory podmínkám vznikala díla, která si podnes uchovala obdivuhodnou úroveň zpracování i stále oslovující výpověď. Česká televize připomene nedožité devadesáté narozeniny slavného režiséra kolekcí filmů, v nichž se mravních dilemat svých hrdinů dotkl na pozadí barvitě vylíčené doby, od meziválečné po současnost (Dobré světlo, Smrt krásných srnců, Pozor, vizita!, Duhová kulička). Přední místo mezi nimi zaujímají Lásky mezi kapkami deště z roku 1979 (uvádí ČT1 ve středu 30. dubna v 21.50), natočené podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny.

Film s pozoruhodnou působivostí zachycuje hemžení v předválečné republice. Ústřední dějová linie je sice poplatná tezím o třídním boji, avšak zvolená poloha dojemné i směšné tragikomedie umocnila stále aktuální vyznění, které může rezonovat i dnes. Dotýká se toto, jak obří podnikatelé ničí ty malé. Ukazuje, jak někdejší dokonale zorganizovaná baťovská velkovýroba zbídačila drobné ševce, jak se generace dospívající na sklonku třicátých let obtížně vyrovnávala s doznívající hospodářskou krizí i s narůstajícím nacistickým ohrožením.
Žilo se však přesto vitálně. Rodina ševce Bursíka (jedna ze životních rolí mimořádně zkázněného Vladimíra Menšíka, jenž hrdinovo snílkovství ani fanfaronství v nejmenším nepřehrává) se s nadějemi přestěhovala z venkova do Prahy, ale stíhá ji jedna pohroma za druhou. Bursík marně shání zakázky, rodina se rozpadá, děti se vydávají za splněním svých životních snů. Sen o úspěšném podnikání končí krachem, za nímž čeká proletářský úděl, nikoli však beznaděj.
Kachyňa poznenáhlu akcentuje i dvojici dospívajících Bursíkových synů (Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský), povahově odlišných, jejichž soudržnost naruší láska k téže dívce (Tereza Pokorná). Nejprve se s ní ostýchavě, platonicky schází ten jemnější a romantičtější, aby v zákoutí stinné zahrady u starobylého domu společně prožívali horoucí okouzlení. A režisér i sem vkládá hravý odkaz na biblickou neposkvrněnost: zvídaví majitelé onoho domu (Miroslav Macháček a Rudolf Hrušínský) milencům dovolují požívat plodů z celé zahrady – avšak s výjimkou vinné révy. Dokonce se vsadí, zda podlehnou, či nepodlehnou pokušení...
Lásky mezi kapkami deště zapůsobily ve své době jako zjevení: náhle se vynořil očistný, osvěžující snímek, který vybídl ke katarznímu spoluprožitku. Nepopisuje, ale rovnou proniká do šantánového jasu i přítmí v chudém příbytku, do sychravých ulic i stínoví tajemné zahrady. Stejná slova lze vztáhnout na celý film: zvolená doba plnokrevně ožila nikoli v tezovitě předpojatých obrazech, ale zprostředkována skrze jednání postav, skrze jejich chování, jejich tužby a sny. V tom je nadčasovost snímku.