|
|
Jako by každý den byl poslední
Španělský duchovní Pablo Domínguez Prieto (1966–2009), kněz
a pedagog na teologické fakultě, se vymykal všem
zprofanovaným představám o zkažené církvi. Provázela jej
veselá mysl, záviděníhodný smysl pro humor, ochota komukoli
a kdykoli pomoci laskavým slovem i skutkem. Dokázal si lidi
bez rozdílu věku, pohlaví a sociálního vřazení okamžitě
získat a nezáleželo přitom, zda věří, či nikoli. Jeho kázání
byla krátká a úderná, plně oslovovala svou srozumitelností i
výstižností.
Dokumentaristu Juana Manuela Cotela, jenž náhodně zavítal na
jednu jeho přednášku, zaujal natolik, že se o něm rozhodl
natočit film. Jenže záhy po seznámení Pablo zahynul v
horách, kde se cítil být nejblíže Bohu a které miloval
natolik, že právě v nich si přál jednou zemřít. Nikdo
netušil, že se jeho přání splní tak rychle. Výpověď o něm
nazvaná Poslední vrchol přesto vznikla. Režisér použil
ojedinělých záznamů Pablových vystoupení včetně rozhlasového
rozhovoru s ním, zařadil fotografie, zachycena – dílem
inscenována – je rovněž osudná výprava. Zejména však
pracoval se svědectvími jeho příbuzných, přátel i kolegů. Ze
všech vzpomínek plyne výjimečnost a skromnost; zazní i
povzdech „Kéž bych se mu aspoň trochu podobal“, natolik
inspirativně působil na své okolí, natolik probouzel hledání
a nacházení Boha.
Režisér Pabla záměrně staví do protikladu k často se
vyskytujícím tvrzením o zkaženosti církve – nechává
promlouvat mnohé zastánce takových názorů, aniž by sám
zpochybňoval jejich oprávněnost. Avšak samotná existence
Pabla Domíngueze Priety zalévá tyto stíny oslnivým světlem,
pod jehož září blednou a zanikají. Nikoli náhodou se
vyskytují hlavně na počátku vyprávění, aby postupně byly
Pablovým příkladem přehlušeny.
Poslední vrchol dosáhl značného úspěchu jak ve Španělsku,
tak v řadě latinskoamerických zemí, všude strhl emotivně
vstřícnou, jakoby následováníhodnou pobídkou ke
spoluprožitku. Obnovu duchovnosti a niterné souznění s
křesťanskou vírou si kladl jako svůj cíl nejen charismatický
protagonista vyprávění, ale totéž prostupuje i samotným
filmem.
Jan Jaroš, filmový publicista |
