|
|
Poezie je hlas smrti
Poezie čínského básníka Janga Liena (1955) žijícího v exilu
v Londýně a Berlíně zazní – v překladech Olgy Lomové a
Denise Molčanova – ve vltavském Souzvuku s datem 25. 5.
Jang Lien vystoupil v roce 2013 na Podzimním knižním
veletrhu v Havlíčkově Brodě. Tehdy jsme natočili jeho
autorské čtení v čínštině a také komentáře, které ke svým
básním poskytl v angličtině. Doprovázeli jej Denis Molčanov
a Zuzana Li. Úvodem Jang Lien řekl: „Myslím, že moje básně
by mohli čeští čtenáři velmi dobře chápat. Máme totiž
společné zkušenosti, a to jak politické, tak literární. Z
těchto dvou hledisek jsem vybíral básně, které bych rád
prezentoval. První se jmenuje Zakázané básně. Vztahuje se k
roku 1989, kdy v Číně došlo k masakru na náměstí Nebeského
klidu a kdy dvě z mých knih byly v Číně zakázány a zničeny.
V té době jsem byl na Novém Zélandu. A když jsem se doslechl
o zákazu mých knih, řekl jsem si: To je začátek mého exilu.“
Jak vysvětlil překladatel Denis Molčanov, Jang Lien se
narodil v Bernu ve Švýcarsku jako dítě čínských diplomatů.
Poté se s rodiči vrátil do Pekingu, kde v roce 1966 propukla
kulturní revoluce. Jang Lien byl spolu s ostatními -náctiletými
poslán na venkov, kde pracoval mimo jiné jako hrobník. A
právě tehdy začal psát. „Nosil jsem rakve, asistoval při
pohřbech. Nemohl jsem mít lepší iniciaci. Myslím, že síla
poezie vychází z velké hloubky. Poezie je hlas smrti,
vycházející z naší vlastní paměti. Možná právě tehdy, když
jsem na venkově kopal hroby, jsem se prokopal do historie,
do času. Ale každá báseň, kterou čteme a která se nás
dotkne, se vztahuje ne k minulosti, ale k současnosti – k
‚tady a teď‘,“ uvedl.
Jang Lien je generačním souputníkem spisovatele Kao Sing-ťiena,
autora Hory duše a dalších románů, v Česku dobře známého.
Přibližně od poloviny sedmdesátých let patřil do skupiny
kolem takzvané Zdi demokracie a samizdatového časopisu Dnes,
v němž také Kao Sing-ťien publikoval své první divadelní
hry. Od začátku osmdesátých let se tento okruh opět dostává
pod dohled cenzury a jejich tvorba byla nazvána „mlžnou
poezií“.
Jang Lien vysvětluje: „Z pojmenování ‚mlžná poezie‘ vyplývá,
že jde o básně, které jsou prý nesrozumitelné. Když jsme
začínali psát, celá Čína byla pod vlivem jazyka propagandy.
A tahle propaganda se slogany jako ‚Ať žije předseda Mao‘
zaplňovala mysli lidí a zdálo se, že bez těchto sloganů se
už ani nedovedou vyjádřit. Ale když jsme chtěli psát básně,
zjistili jsme, že je nemožné používat tento velkohubý jazyk.
Vraceli jsme se k dávným obrazům jako slunce, měsíc, řeka,
země... Ale tato tradiční slova jsme skládali moderním
způsobem, do moderních básnických forem. Šlo o to říct tímto
způsobem ‚ne‘ politické realitě, ale také politickému
způsobu přemýšlení.“
Jang Lienovy básně mohou být českým čtenářům opravdu blízké
– i proto, že k jedné z nich ho inspirovalo pražské Kafkovo
muzeum, k dalším osud rodiny ruského exilového spisovatele
Vladimira Nabokova a jeho dílo. Kromě překladů Olgy Lomové
zazní právě „motýlí“ básně věnované Nabokovovi a ukázky z
dlouhé, „extrémní“ básně Soustředné kruhy v překladech
Denise Molčanova.
Alena Blažejovská, slovesná dramaturgyně
Foto Petr Veselý |
