|
|
Ani na chvíli sami
Manželé Alžběta a Vratislav Hláskovi byli ve Středočeském
kraji první vlaštovkou s takzvanou ranou pěstounskou péčí na
přechodnou dobu. Miminka čekají na osvojení namísto v ústavu
hned od porodu u nich doma. Nový zákon o sociálně právní
ochraně dětí tuto formu péče legislativně ukotvil a vytvořil
tím lepší podmínky dalším pěstounům. Řada zásadních problémů
však vyřešena stále není.
Stačí chvíli posedět u Hlásků v kuchyni a rozdíl mezi
ústavem a náhradní pěstounskou rodinou je ihned zřejmý.
Během našeho hovoru se z postýlky čas od času ozve svěřené
miminko. Paní Hlásková jako každá jiná maminka vyskočí,
miminko krmí, přebaluje, pochová nebo se s ním prostě „jen“
chvilku mazlí. Pro nově narozené dítě jsou tu jedny ruce a
jeden známý hlas, neustále jeden a týž člověk, kterému navíc
dle možností vypomáhá zbytek rodiny. Nejen náhradní tatínek,
ale i dočasní sourozenci a babička s dědečkem.
Podle odborníků je taková situace zásadní pro to, aby se
dítě v budoucnu dokázalo k někomu citově připoutat a
navazovat skutečně hluboké vztahy. Pozdější přenesení
takového výlučného vztahu, který si dítě vybuduje k
přechodným pěstounům, na někoho dalšího, na trvale pečující
rodiče je prý pro dítě mnohem menší komplikací, než když na
počátku jedinečná osoba dítěti schází.
Jaká úskalí však přináší tato náročná substituce samotným
dočasným pěstounům? A jak je pro ně těžké loučit se s
miminkem? Jak střídání dětí snášejí dočasní sourozenci a jak
takový životní styl přijímá bezprostřední okolí pěstounské
rodiny? Na tyto a další otázky spojené s touto formou péče o
opuštěné děti, u nás stále ještě málo rozšířenou, hledá
odpovědi dokument Ani na chvíli sami, který vznikl pro
cyklus Dobrá vůle. ČRo Dvojka ho odvysílá 7. června v 18.30,
s následnou odbornou diskusí si jej můžete poslechnout o
týden později ve 20.10 také na ČRo Plus. Hosty ve studiu
budou zastupující vedoucí oddělení ochrany práv dětí a
náhradní rodinné péče ministerstva práce a sociálních věcí
Kateřina Šlesingerová a ředitelka Institutu náhradní rodinné
péče Natama Petra Winette.
Lenka Svobodová, autorka dokumentu |
