|
|
 Ivan
Němec, publicista
Úprkem biblickou dějepravou
Na stanici Vltava se nedávno zrodil nový pořad. Kabinet
literárních drobností se otevírá každý den v devět hodin
třicet minut a na jeho vývěsní tabuli čteme, že bude
„vysílat povídky, fejetony a mikrohry, které kromě krátké
stopáže spojuje humor, lehké autorské pero a nadhled“.
Nevím, zda všechny tyto proklamované znaky měla mít i
původní rozhlasová hra Genesis 25:51 Petra Hudského
(dramaturgie Kateřina Rathouská), která měla premiéru 9.
května, avšak schopnost ovládat lehké pero i dovednost
vtěsnat rozsáhlou látku do necelých šestadvaceti minut nelze
autorovi této hříčky upřít.
Petr Hudský (1972) má za sebou již nemalou autorskou
zkušenost. Vydal několik knih povídek, píše rozhlasová
dramata, spolupracoval na některých televizních scénářích a
jedna z jeho minutových her (Domácí porod), jež byla
inspirována Biblí, obsadila třetí místo na festivalu
rozhlasové tvorby Prix Marulić 2013.
Možná že právě tento úspěch motivoval autora k návratu do
prostředí starozákonních biblických legend a k rozhodnutí
seřadit příběhy z úvodní knihy Starého zákona do uchvátaného
sledu scének, jež spolu souvisejí jen velmi volně. Po výroku
„budiž světlo“, jímž se Hudského Genesis otevírá, slyšíme
výkřiky Evy, která za naivních otázek asistujícího Adama,
netušícího, odkud a jak se rodí děti, přivádí na svět Kaina.
Přichází předěl navozující dobře vybranou hudbou nebo
hřmotivými zvuky náladu, případně i téma budoucí scény
(zvukový mistr Dominik Budil, zvukový design Filip Skuhrovec).
Do tohoto schématu pak vstupují postupně další, stručně
črtané obrazy: příprava Noemovy archy a potopa světa, stavba
babylonské věže, Sodoma s příběhem Lotovy ženy, Abraham se
synem Izákem, osudy Rebeky a jejích potomků Jákoba a Ezaua,
lidská a dějinná úloha Josefa. Zrychlené „promítání“
biblických výjevů končí odchodem do Egypta a božským
příslibem zaslíbené země.
Nadhled, s nímž autor přistupoval k legendám starozákonní
knihy Genesis a jejím postavám, jež se smrskly spíše do
figurek, by nebudil rozpaky, kdyby jednotlivé scény měly
například vtipné pointy, ale humornou nadsázkou to ve hře
zablýskne málokdy. Možná u leckoho vyvolají úsměv Noemovy
obavy, jak vyřešit boží příkaz a nerozházet si to s vlastní
ženou, která nesnáší hady. Možná někoho pobaví způsob, jímž
otec Abraham promlouvá k synovi poté, co ustoupil od jeho
obětování, když říká: „Neboj, Izáčku, to měla být jen taková
legrace, mámě řekneme, že jsme byli na rybách.“ Podobné
příklady hra sice občas nabídne, ale ve svém celku neodpoví
na otázku, čeho chtěl autor zpracováním právě této látky
dosáhnout.
S „klipovou předlohou“ si režisér Petr Mančal poradil, jak
nejlépe dovedl. Vytvořil jasné střihy mezi scénami,
zvukovými i hlasovými prostředky se snažil vytvořit
příslušnou atmosféru daného místa. Stěží lze hovořit o
nějaké interpretační herecké práci na postavách, neboť
navzdory nebývalé spotřebě herců, kterých účinkovalo kolem
čtyřiceti, neměly mnohé role více replik, než kolik je prstů
na rukou.
Genesis 25:51 Petra Hudského probouzí úvahu, kolik
příslušníků současné vysokoškolské generace by umělo
zkratkovité příběhy skutečně dovyprávět. Vynoří se i
vzpomínky na mnohé apokryfy (nejen Čapkovy), které dokázaly
zpracovat biblická témata s moudrým nadhledem, bez
přízemního vtipkování. Vím, je to zcela jiný žánr, ale i
minutovou hru obdivujeme tehdy, jestliže si pro svoji
stručnou výstižnost zvolí odpovídající téma. Neodpovídá-li
však rozměr tématu způsobu jeho zpracování, pak nenacházím
důvod obdivovat se tomu, že se celá jedna biblická kniha
vejde do necelé půlhodiny. |
