|
|
 Jáma
(vztahů) a (inverzní) kyvadlo
Na zdejší literární nebe vyšla nová hvězda. Jmenuje se sice
trochu exoticky, Borjana Dodova (1983), ale titul její první
prózy (vydané pod hlavičkou Revolver Revue) funguje v řadách
domácích i hostů – Inverzní kyvadlo. Jde o tři povídky,
respektive jednu delší a dvě kratší prózy. Ta, co dala knize
jméno, je překvapivě nejslabší, ta nejdelší pak dává
přirozeně tón.
Společným jmenovatelem, pokud jde o téma, jsou krachující,
nefunkční vztahy. Trojjediná hrdinka hledá muže svého srdce,
a nenachází. Kvapné emocionální investice se ukazují záhy
jako neudržitelné, ztrácejí na ceně, hroutí se. V první a
druhé próze pracuje skvěle kontrast reálného a fantaskního.
Iracionální motiv na pozadí všedních, každodenně
hmatatelných kulis. V prvním textu vyklízí zhrzený milenec
nečekaně pole a jeho místo zaujímá zanedbaný, vychrtlý pes.
Skoro jako ve známé Vianově povídce o inverzním vlkodlakovi.
V druhém textu láká milá své partnery do začarovaného bytu.
Ona vyžaduje společný prostor, oni chtějí hlavní místnost
dělit na menší kousky, aby se konečně zorientovali; v bytě i
v sobě. Vadné, zmatené vztahy se pak promítnou do statiky
příbytku. Skoro jako ve známé Poeově povídce o pádu domu
Usherových. Závěrečný text sleduje marnou hrdinčinu snahu
oprostit se v životě od deformujícího, patologického vlivu
otce.
Dodova píše jasně, čistě, v krátkých, úderných větách. Je jí
vlastní lehce ironický, až cynický odstup. Autorsky má
rozhodně blíž k rozumovému než k citovému pólu. V medailonu
najdeme možný klíč: vysokoškolská studia matematiky plus
scenáristiky a dramaturgie. Ladí i její aktuální zájem:
„Zabývá se výzkumem narativních strategií rozvíjených během
studené války.“ Každopádně forma jde v tomto případě s
obsahem ruku v ruce. A suverénním krokem. Že by dlouhá řada
adeptů zdejšího literárního nebe mohla závidět.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
|
