|
|
Magické působení jména Rafael Kubelík
Před sto lety se narodil Rafael Kubelík, dirigent a
skladatel a také výrazně slyšitelný představitel jasného
protikomunistického postoje. Jeho návrat z exilu k zahájení
Pražského jara v roce 1990 a živá nahrávka Mé vlasti, která
tehdy vznikla, i koncert na Staroměstském náměstí v den
prvních svobodných voleb se záhy staly legendou, která
nebledne ani o čtvrtstoletí později. Osobnost Rafaela
Kubelíka připomene Český rozhlas Vltava speciálním programem
na přelomu června a července.
Rafael Kubelík byl bezesporu jedním z největších českých
umělců 20. století. Na skutečnou éru, v níž se proměnilo
jeho dlouholeté působení v čele Symfonického orchestru
Bavorského rozhlasu v Mnichově, se vzpomíná dodnes.
Dirigoval také v londýnské Královské opeře Covent Garden a v
Metropolitní opeře, hostoval u řady evropských a amerických
orchestrů. Čtyři desetiletí v cizině, po která jsme jeho
jméno mohli oficiálně slýchat nanejvýš ze zahraničního
rozhlasového vysílání, však vykonala v tuzemské kulturní
paměti své. A po památném návratu do osvobozujícího se
Československa už mu nebyla dopřána příliš dlouhá doba k
tomu, aby v povědomí zakotvil tak, jak by si jeho dosavadní
působení zasloužilo. I proto má osmnáct let po jeho odchodu
ještě stále smysl připomínat Kubelíkovy aktivity a nahrávky
i názory a postoje.
Touha slyšet Kubelíka
Stanice Vltava tak bude činit zejména v jubilejní den,
poslední červnovou neděli, ale i ve dnech předcházejících a
zčásti i následujících. Z desek zazní Kubelíkova
interpretace Smetany, Dvořáka, Suka, Janáčka, Martinů, ale
také Beethovena, Mozarta, Berga či Mahlera. Kubelík
pochopitelně natáčel i opery – na 21. června Vltava
připravila Weberova Oberona s Plácidem Domingem v jedné z
hlavních rolí. Červnové vysílání, zejména během posledního
víkendu, připomíná Kubelíka také jako skladatele a dá
prostor rovněž houslovým kompozicím jeho otce. A posluchači
se mohou těšit i na vzpomínky slavného dirigenta, jejichž
záznam vznikl v roce 1970 v Mnichově v Rádiu Svobodná
Evropa.
Dvakrát se věnuje tomuto umělci rovněž pořad Akademie. Ve
středu 25. června v něm na dirigenta vzpomínají cembalistka
Zuzana Růžičková, někdejší člen České filharmonie Karel
Špelina, klarinetista Jiří Hlaváč a publicista Bohuslav
Vítek, který píše v Magazínu Klubu Vltava: „Jméno Rafael
Kubelík na nás působilo nekonečnou řadu let doslova magicky.
Nebylo to vzrušení z čehosi zakázaného. Byla to touha slyšet
alespoň jedinou nahrávku mimořádného umělce, kterého uznával
celý svět, dirigenta, který šířil slávu české hudby daleko
za hranicemi své staré vlasti.“
Vždyť Rafael Kubelík například během let, kdy se odmítal
vrátit do rodné země, natočil čtyřikrát – pokaždé u jiného
světového labelu – Smetanovu Mou vlast: s proslulými
orchestry v Chicagu, Bostonu, ve Vídni a Mnichově. S
Berlínskými filharmoniky pořídil komplet Dvořákových
symfonií ještě dříve než u nás doma Česká filharmonie.
Poprvé v Evropě natočil s jedním orchestrem všechny
Mahlerovy symfonie… To vše bylo před rokem 1990 v
Československu běžně nedostupné a neznámé.
Symbol odboje
Ve středu 2. července pak ve večerním pořadu Akademie na
svého otce vzpomíná historik dějin umění Martin Kubelík.
Rafael jako mladý stanul v čele České filharmonie a
spoluzakládal po válce festival Pražské jaro. Po
komunistickém puči však záhy pochopil, že na aktivitách
nastupujícího režimu se nehodlá podílet, a ze zájezdu do
Británie už se s rodinou nevrátil. Martinovi bylo tehdy
dvaadvacet měsíců. Natáčelo se v roce 2011 v rodinném domě v
Kastanienbaum na předměstí Lucernu, tam, kde byl dirigent od
šedesátých let doma, kde měl zázemí a kde také zemřel.
Bydlel u jezera Vierwaldstättersee ve tři století starém
domě, k němuž přistavěl ateliér. Pod schodištěm je v obytné
pracovně křídlo, u kterého komponoval, studoval partitury
nebo zkoušel se sólisty. Místnost plná knih, obrazů, památek
z cest vypadá jako za života této legendy české hudby i
československého exilu.
„Byl velký humanista, k němuž patřila zodpovědnost,
disciplína, nekompromisnost. Tím, že odešel z Prahy, mi
umožnil výchovu ve svobodě,“ říká syn. Své vlastenectví
podle něj prožíval horoucně a opravdově. Výrazně se občansky
angažoval a stal se jedním ze symbolů zahraničního odboje
proti komunistickému režimu. Jeho vlastenectví bylo založeno
na víře, že každý člověk má právo a svobodu se vyvinout jako
individuální osobnost. Martin Kubelík zdůrazňuje: „O toto
právo táta celý život bojoval a nemělo to co dělat s
politikou ani ideologií.“
Výlet do Býchor
Rafael Kubelík se narodil 29. června 1914 v Býchorách u
Kolína, kde jeho otec, v té době již světoznámý houslista
Jan Kubelík, vlastnil novogotický zámek. Památkový objekt,
po válce zestátněný a dnes už opět v soukromém držení, není
přístupný, na Kubelíky tam není kde vzpomenout. Avšak i lesy
kolem mohou být výletním cílem. Navíc z okraje Kolína téměř
do Býchor jezdí o víkendech vláčky postupně obnovované
úzkokolejné železnice a jedna ze zastávek paralelní naučné
stezky pro pěší se Býchorám a jejich hudební tradici
podrobně věnuje. Památce obou vynikajících hudebníků je
možné se poklonit v Praze na Vyšehradě. Jejich ostatky jsou
uloženy vedle sebe na Slavíně.
Petr Veber, vedoucí Redakce vážné hudby ČRo Vltava |
