|
|
 Mistr
služebník
V polovině července, nedlouho po svých osmdesátinách, zemřel
nečekaně překladatel František Fröhlich. Kdysi jsem se ho v
televizním rozhovoru zeptal:
„Neměl jste někdy touhu sám psát? Nebo jste dokonce psal?“
„Brzy jsem toho nechal,“ odpověděl. „Své psaní považuji za
čistě fyziologický projev pubertálních nebo postpubertálních
let. Jeden můj kamarád říká, že to je jako s brzlíkem:
brzlík prostě zanikne. Tím je vše vyřešeno. Pak jsem psal
knihy už jen jako služebník autorů a čtenářů.“
V dobách, kdy neměl šanci cestovat kamkoli na Západ, se
naučil anglicky tak dobře, že se svou perfektní oxfordskou
výslovností namlouval filmy pro zahraničí.
„Ale vždyť i tehdy vysílalo BBC, i tehdy byly v knihovnách
anglické knížky,“ komentoval to, když jsem nad tím jako
příslušník jazykově nedovzdělané generace upřímně žasl.
Také jako vysokoškolský pedagog musel být František Fröhlich
nezapomenutelný. Jednou mi vyprávěl, jak zkoušel z
angličtiny velmi suverénní dívku. Byla přesvědčená, že mluví
naprosto plynně, ostatně předtím pracovala v Británii jako
au pair. Bohužel v jakési nepříliš jazykově kultivované
rodině… A tak jí tu zkoušku při nejlepší vůli nemohl dát a
musel jí sdělit pravdu: „Slečno, naučila jste se skvěle
anglicky, ale ve špatném prostředí...“
Hana Kofránková ve sborníku k překladatelovým osmdesátinám
napsala: „Někdy potřebuje i světový klasik kliku. Ibsenova
klika v Čechách se jmenuje František Fröhlich. I diváci a
čtenáři, kteří většinou na jméno překladatele kašlou, vědí,
že tato dvě jména patří k sobě. František Fröhlich je pro
režiséra Ibsenových dramat dar z nebe nebo postrach. Ví
totiž o každé větě postav svého překladu, zná jejich povahu,
jako by je potkával v každodenním životě.“
Tak takhle vypadala jeho „služba“...
I pro mne byla služba Františka Fröhlicha objevitelská.
Překlady, radami i nápady mi pomohl objevit Dánsko, zemi
„šťastných melancholiků“. Když jsem se zamiloval do jeho
překladů dánského básníka Bennyho Andersena, poslal mne
přímo za ním s dopisem (znáte to, v pohádkách má adresát
toho, kdo mu dopis doručí, nechat bez meškání s vlastní
dcerou oddat, případně má zařídit, aby chudák posel byl do
rána o hlavu kratší…). A když jsme se pak s Bennym
Andersenem několikrát sešli, bez přítomnosti Františka
Fröhlicha a jeho přesných, vtipných a mnohovrstevnatých
překladů by to nebylo ono. Andersenovými verši, které jsem
zhudebnil a nazpíval na dvě písňová alba, proudila
Fröhlichova překladatelská míza – a nejspíš i krev.
Přijmeme-li Fröhlichovu tezi o služebníkovi literatury, je
třeba dodat, že on byl služebníkem té nejvyšší kategorie.
Mistr služebník.
Benny Andersen
(překlad František Fröhlich)
Rada vnoučatům
Klaďte si velké cíle
zanechávejte světlé stopy
musí být vidět, že jste tady byli
My jsme kdysi stříleli z praku
větší kluci stříleli na prázdné lahve
kde jsou dneska ty střepy
Já se trefoval do Měsíce
stopy jsou vidět dodnes
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
