|
|
Jak se
kupuje prales
O nevýhodnosti jednodruhových lesů se už léta přesvědčujeme
na každém kroku. Není pohoří, kde by se s následky výsadeb
monokultur trvale nepotýkali. Jak si člověk přizpůsoboval
životní prostředí svým potřebám a zájmům – často bez ohledu
na budoucí pokolení –, vznikaly škody, které dnes musíme
napravovat. Neziskové organizaci Čmelák – společnost přátel
přírody, která obnovuje les na úpatí Ještědského hřebene, se
bude věnovat dokument z cyklu Dobrá vůle (sobota 16. srpna,
ČRo Dvojka, 18.30 a sobota 23. srpna, ČRo Plus, 20.10).
„Člověka z pralesa můžeš vyrvat snadno, hůř vyrveš prales z
člověka,“ říká jedno africké přísloví. Platí i pro nás,
kteří jsme zhýčkaní civilizací a do přírody chodíme nanejvýš
na výlety. V pralese bychom žít neuměli a ani nechtěli. Máme
ho však v sobě, ať chceme, nebo ne. Přitahuje a děsí nás
zároveň, je symbolem bujnosti, pestrosti a nespoutanosti,
kde se vše rodí a zároveň zaniká a kde život a smrt jedno
jsou.
Monokultura škodí
Lesy v naší krajině mají s těmi původními už většinou málo
společného. Člověk je přizpůsobil svým potřebám, zejména
hospodářským. Smrky, které byly původně doma v nadmořských
polohách vyšších než sto metrů, často dominují i v nížinách.
Z opravdových pralesů máme už jen zbytky, veřejnosti často
nepřístupné. Platíme za to vysokou daň. Monokulturní lesy
snadno podléhají škůdcům a znečištěnému ovzduší, nedokážou
zadržet vodu v krajině a omezují přírodní rozmanitost. Smrky
vysázené v řádkách často připomínají spíš plantáž než les.
O to cennější je experiment, který běží už deset let na
svazích Ještědského hřebene. Nadšenci z neziskové organizace
Čmelák – společnost přátel přírody tam z příspěvků
jednotlivců i firem vykupují smrkovou monokulturu a postupně
ji přeměňují na přírodě blízký les, který se jednou bude
moci pyšnit předponou pra-. Není to ovšem tak jednoduché,
jak by se mohlo zdát. „Původně jsme chtěli pomoci s obnovou
emisemi poškozených lesů v Jizerských horách, ale ukázalo
se, že nebyl k dispozici dostatek semen původních dřevin,“
vzpomíná Jiří Antl, jeden ze zakladatelů projektu.
„Procházeli jsme tedy lesy a sbírali semena buků, jedlí,
habrů a dalších stromů a pěstovali je ve vlastní školce.
Nedokázali jsme ale proniknout do složitých obchodních
vztahů státních lesů. Pak se náhle vyskytla možnost levně
koupit první pozemek na Ještědském hřebeni, a to byl základ
projektu Nový prales.“
Majitelé nejsou škrti
Smrkové lesy na Ještědském hřebeni byly – a do značné míry
stále jsou – ve velmi špatném stavu. Přehoustlé porosty,
kmeny poškozené vrcholovými zlomy a okousané zvěří,
nedostatečná síť lesních cest – to vše výrazně snižuje
hospodářskou hodnotu lesa. Pro mnohé majitele, většinou z
řad restituentů, bylo vlastnictví takového lesa spíše
přítěží než výhodou. Proto se někteří z nich, když se
dozvěděli o úmyslu Čmeláka, rozhodli mu svůj kus lesa levně
prodat – a v určitých případech dokonce darovat zadarmo.
„Jedna paní nám nejenže darovala svůj restituovaný les, ale
dala k dispozici i cenné fotografie z doby předtím, než byl
Ještědský hřeben v padesátých letech 20. století uměle
zalesněn. Až do vyhnání Němců tu byla drobná políčka i řada
menších i větších domů, z nichž se dochovaly vesměs jen
zarostlé základy a pozůstatky ovocných zahrad. Některé z
těchto fotografií můžete vidět na jedné z tabulí naší naučné
stezky,“ upozorňuje Jiří Antl.
Veřejnosti vstup povolen
Náklady na budoucí prales jsou ale přesto vysoké – nejen na
výkup pozemků, ale i na pěstování sazenic, prořezávání
porostů, zřizování oplocení a v neposlední řadě i úřední
procedury, spojené s převodem vlastnictví. Aby bylo možné
tyto náklady pokrýt, vymyslel Čmelák „marketingovou akci“:
každý, kdo mu na jeho projekt přispěje, obdrží certifikát,
že se stává symbolickým majitelem budoucího pralesa. Téměř
pět tisíc dárců zatím dohromady přispělo částkou 4,2 milionu
korun. Za tyto peníze (a také za peníze z různých domácích i
evropských grantů) aktivisté vykoupili 35 hektarů lesa a
vysadili 66 tisíc sazenic. Mezi nimi mají zvláštní místo
jedle, které dříve rostly na Ještědském hřebeni běžně, ale
dnes širiko daleko dožívá jen kolik mohykánů. Mnozí z
přispěvatelů, zejména rodiny s dětmi, si chtějí také nějaké
stromky vlastnoručně zasadit. Pro ně Čmelák pořádá na jaře a
na podzim „brigádnické“ exkurze s výkladem, zakončené
posezením u ohně a opékám buřtů. Novým trendem je rostoucí
zájem firem, které pojímají práci v lese jako součást svých
dobrovolnických aktivit nebo utužování pracovního týmu.
Některé z nich už se hlásí opakovaně i na celý týden.
Ačkoli opravdový prales na Ještědském hřebeni budou moci v
plné síle obdivovat až příští generace, první výsledky
ojedinělého experimentu jsou už dnes viditelné. Na místech,
které prošly omlazením, bují mladé listnáče a keře, celkem
asi sto padesát druhů dřevin, které by se do temné smrkové
houštiny samy nedostaly. Omlazené plochy je třeba kvůli
zvěři oplocovat, takže zatím netvoří souvislý celek. Spojuje
je však naučná stezka, na níž se zájemce dozví o tom, jak
vlastně nový prales vzniká. A hlavně: do největší oplocenky
je vstup veřejnosti povolen, aby mohl každý vidět kontrast
umělého a přirozeného lesa na vlastní oči.
Lidé, kteří stojí u zrodu Nového pralesa od počátku, se
ostatně netají svým malým snem. Rádi by se dožili toho, že
první ze zasazených jedlí budou mít šišky, ze kterých
poroste nová generace těchto krásných stromů. Český rozhlas
jistě nebude u této jedinečné události chybět.
Jakub Šiška, dokumentarista
Snímky Čmelák – společnost přátel přírody, o.s. |
