|
|
 Když
byl Alan chlapec malej…
Francouzský komiksář Emmanuel Guibert (1964) udělal díru do
světa hlavně trilogií Alanova válka. Český překlad vyšel
péčí pražského Meandru v roce 2010. Teď vychází jako
takzvaný prequel u stejného nakladatele Alanovo dětství
(překlad Alena Jurion, 168 stran). Je to typicky americký
nešvar, který sází na čtenáře jako pasivního konzumenta:
pokud se téma osvědčí jednou, je třeba je nastavovat, co to
jde, a vyždímat do bezvědomí. Naštěstí novinka žádný
kvalitativní úraz neutrpěla – spíš naopak.
Trilogie o titulním chlapíkovi (americký vojín Alan Ingram
Cope) a „jeho“ válce (druhá světová) totiž nudila skoro
ukázkově: rozvleklý průvodce po cvičišti i bojišti sázel na
to, že cokoli paměť starého pána vyplaví, má cenu rovnou
zlata. Realistická, takřka bezpříznaková černobílá kresba
pak mdlý dojem ze scénáře jenom potvrzovala. Alanovo dětství
je ale jiné. Tlumená, pokorná kresba tu dobře slouží celkové
náladě – příjemné, konejšivé nostalgii. Samotné vzpomínání
pak nabízí sled intenzivních výjevů z hrdinova dětství a
mládí, kdy svět byl jednou velkou hrou a tajemstvím,
dobrodružstvím a objevem. Cope svoje vzpomínky nijak
nefiltruje, a tak se Guibertovi daří nahodit slovem i
obrazem rovnou profilové figury: úzkostná matka, tajemný,
nedostupný otec, jedna tetička náboženská hysterka, druhá
blázen, jeden strýček alkoholik, další pak fixovaný
celoživotně na příjmy a výdaje. Vlastně moderní americká
společnost v kostce. Na líci touha po úspěchu a penězích, na
rubu hluboké komplexy, neurózy, osobnostní krize.
Právě tahle nepřímá kritičnost, funkčně podpořená
bezprostředním, naivním pohledem dítěte, je na novém
komiksovém albu Emmanuela Guiberta cenná. Měkkost a zřejmá
něha pasáží, kde vystupuje Alan tehdy, versus
nesentimentální, reflektovaný obraz, který podává tentýž
Alan z odstupu šedesáti sedmdesáti let. A pak samozřejmě
dramatické, až mysticky vyladěné finále, které se ale
nesluší prozradit. Pokud dospělost rámovaná válkou nudila,
pak dětství v předcházejících dekádách nenudí ani chvíli. Dá
se na něm poučit nesrovnatelně víc.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik |
