|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Regulovaná svoboda
Mnozí z těch, kteří od nás obdivně hledí za oceán, se
domnívají, že v Americe panuje ideální, takřka bezbřehá
svoboda ve všem včetně médií. Skutečnost ovšem je
prozaičtější. Jistěže neexistuje centrální cenzura slova; do
mikrofonu může moderátor říkat takřka cokoli, pokud to
vyhovuje zájmům a zaměření jeho zaměstnavatele. Ten je však
coby mediální podnikatel pod přísným dohledem celonárodního
regulačního orgánu. Jmenuje se Federal Communications
Commission, sídlí ve Washingtonu a ve svých šesti odborech a
deseti úsecích má kolem devatenácti set zaměstnanců. Co
všichni dělají, nad čím dohlížejí, že jich musí být tolik?
Kdo jim velí? A odkud jsou placeni?
Bráno od konce, roční rozpočet v současné výši zhruba 350
milionů dolarů přiděluje Federální komunikační komisi coby
orgánu státní správy vláda. Je tomu tak od 19. června 1934,
kdy ze zákona nahradila regulátora zaměřeného pouze na
rádio. Dnes stanovuje a kontroluje pravidla v oblasti
„rozhlasu, televize, telegrafu, satelitu a kabelu“. Abychom
si rozuměli: do obsahu vysílání FCC nezasahuje, má ale zájem
o vše ostatní. Chcete získat, upravit, obnovit vysílací
licenci? Vedete spor s majiteli vysílací sítě? Respektujete
konkurenční prostředí? Investujete do inovací? Jste v
„případě ohrožení státu, zdraví a bezpečnosti obyvatel“ plně
k dispozici pokynům FCC?
Význam a moc Federální komunikační komise jsou dány už tím,
že pět komisařů, působících v jejím čele vždy po dobu pěti
let, jmenuje na návrh Senátu přímo americký prezident. Patří
k tradici, že jsou členy dvou vládnoucích stran – toho času
ji tvoří dva republikáni a tři demokraté. K těm patřila na
přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století i Frieda B.
Hennocková, právnička narozená na Ukrajině a vystudovaná v
New Yorku, první komisařka v dějinách FCC, díky níž
vysílatelé vzdělávacích pořadů požívají dodnes zvláštních
výhod.
Letos, kdy si komise připomíná osmdesát let od svého vzniku,
ji vede Thomas Wheeler, který má coby bývalý mediální
podnikatel a lobbista zásadní výhodu. Vidí svým bývalým
kolegům z branže do karet, zná jejich triky, finty,
manévrování a snadno je odhalí. Americký stát v něm má
silnou záruku regulované svobody. |
