|
|
 Všední vyprávění o jednom milostném trojúhelníku
Kinematografii mezinárodně nejznámější si ze všech zemí
bývalého sovětského bloku vybudovalo Rumunsko – alespoň co
se týká festivalového uvádění, divácký zájem je samozřejmě
slabší. Avšak průhledy do reálií současných i bývalých si
bezesporu zaslouží vysoké uznání už jen pro přesvědčivost i
otevřenost. Mezi taková díla patří rovněž snímek Radu
Munteana Úterý po Vánocích, nyní 1. listopadu ve 22.40 na
ČTart.
Muntean nachystal vnějškově nenápadné, na ustavičně
plynoucích dialozích založené vyprávění, natáčené v poetice
nehybných, do detailů nebo polocelků rámovaných záběrů.
Příběh se odehrává v několika uzavřených, pečlivě
aranžovaných prostorách (bytových, automobilových, vyskytne
se též nakupování v obchodním domě) – a s mimořádnou
věrohodností líčí dilemata ženatého Paula, jenž se stále
hlouběji propadá do nemanželského poměru, aby posléze řešil
vztah k vlastní rodině.
Muntean se záměrně přidržuje veskrze banálního dění, vyhýbá
se vyostřeným zápletkám. Zachycuje všední – a navenek jakoby
pohodové – chvíle, ať již je Paul (Mimi Branescu) prožívá ve
společnosti milenky Raluci (Maria Popistasuová) nebo po boku
milující manželky Adriany (Mirela Oprisorová) a jejich malé
dcerky. Režisér dovedně nakládá s pozvolna plynoucími
záběry, kdy se jednotliví aktéři, vesměs dobře situovaní a
vzdělaní, pokoušejí spory řešit bez emocí a pomstychtivosti.
Film se přitom vyhýbá přímočarému vynášení hodnotících
znamének, zejména se chrání jakkoli Paula odsuzovat, ani z
manželky nečiní oběť. Jednotlivé události nahlíží věcně a
bez stranícího zaujetí, bez moralizování. Mimořádnou
přesvědčivost předkládanému příběhu zjednávají nejen
věrohodně napsané dialogy, ale především bezprostřední
herecké zvládnutí. Dlouhé, střihem netříštěné výjevy hercům
dovolily, aby rozvinuli do nejmenších podrobností každý
pohled, každý úsměv, tón hlasu, gesto ruky, aby naznačili
pochyby svých postav.
Režisér naplňuje roli vnějšího pozorovatele, který „jen“
zachycuje střípky sledovaného dění. A spontaneita vskutku
fascinuje: jistě si každý vybaví ty rušivé okamžiky v
amerických filmech, kdy ženy zůstávají i po milostném aktu
cudně přikryty, aby jim nebyl vidět ani kousek ňader. Nic
takového zde nenalezneme. Muntean, aniž by zdůrazňoval
erotické aspekty (kupříkladu se vyhýbá zobrazení sexu, i
úvodní škádlivý Paulův dialog s milenkou se odehrává po
souloži), nechává své upovídané hrdiny povalovat se na
posteli neoblečené, aniž by svou nahotu jakkoli řešili.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
