|
|
Jindřich Štreit na druhý pokus
Pamatuji si svoji první návštěvu nad Hanou se pnoucího
Sovince. Bylo to před dvěma desítkami let a coby rozhlasový
benjamínek jsem dostal úkol natočit rozhovor s fotografem
Jindřichem Štreitem, který zde trvale žije. Přijal mě
tenkrát značně vlídně, a to i navzdory tomu, že jsem se ptal
na věci nepodstatné, ba podružné. Stále mi totiž vrtalo
hlavou, jak dostanu ty jeho černobílé fotky do rádia. Na
kloudný recept jsem nepřišel a rozhovor z vysílání nevyzněl
nikterak valně. Nyní tedy pokus číslo 2. Hostem poslední
říjnové Telefonotéky (pátek 31. října, ČRo Vltava, 9.50)
bude právě vsetínský rodák, absolvent rýmařovského gymnázia
a Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci,
pedagog, tichý a introvertní skeptik s otevřenou duší
Jindřich Štreit.
První impulz k fotografování vzešel od otce, v době studií
jej dále rozvíjel za pomoci profesora Jana Bukovjana. V roce
1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy
neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v
Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie.
Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu
odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem
na dva roky. Po uzavření soudního jednání si, ač knihovník,
musel najít zaměstnání na Státním statku Ryžoviště.
Po převratu v listopadu 1989 se situace Jindřicha Štreita
změnila. Od roku 1994 je samostatným fotografem. Vyučuje na
Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 2000 se
habilitoval na Filmové a televizní fakultě AMU a stal se
docentem pro obor fotografie. Pracuje na dokumentárních
projektech po celém světě, v Česku ho inspirovala například
témata: Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého
okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých
železáren. Vydal třicet knih, je zastoupen v
nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik
filmů.
Michal Bureš, autor pořadu
Foto Jarka Šnajberková |
