|
|
 Pavel
Kácha, publicista
Stanice I. P. Pavlova
„Hoj ty čase volební, ty tajemný svátku, cože komu dobrého
neseš na památku!“ zachtělo se mi zvolat s Erbenem pár dní
před volbami. To bylo tak: Při cestách do centra metropole
využívám dobrodiní metra. Vystupuji zpravidla na stanici I.
P. Pavlova. Tomu místu jsme říkávali Pavlák, dnešní mladí mu
říkají důvěrně Ípák. Existovalo pro ně ještě trochu
expresivní označení. Říkalo se mu Slintáč. To v upomínku na
ruského vědce Ivana Petroviče Pavlova, který za pomoci
slintajících pejsků objevil pro náš tehdy ještě poměrně
nevědomý svět podmíněné reflexy. Na naše podmíněné reflexy
na Pavláku útočí provozovny fastfoodů, ale to už s pejsky
nijak nesouvisí. Jde prostě o místo obchodně lukrativní, v
němž dochází pravidelně k velkému nakupení hladových
Pražanů.
Onoho dne tomu nebylo jinak, Ale bylo tam na tom Ípáku ještě
něco navíc. Byli tam emisaři politických stran, hnutí a
různých uskupení, kteří se snažili přesvědčit chvátající
občany, že nejen pizzou, hamburgrem nebo smaženým kuřetem
živ je občan. Zvláště pak v čase předvolebním. A tak dříve,
než si umastí prstíky, je třeba mu do nich vtisknout
předvolební slib. Popis všeho, co dosud bylo špatně a co se
změní vzapětí poté, co se dotyčná politická strana, hnutí či
uskupení chopí moci.
Nejprve mi nabídli své listy námořní lupiči. Odmítl jsem,
neboť jsem je obdržel a prostudoval už o několik dní dříve.
Dokonce jsem je odvezl na chalupu spřátelenému kocourovi
Pirátovi. Tím nechci naznačit, že by daný program byl pro
kočku. Kocour jej nečetl a nijak nekomentoval. Poté jsem
obdržel písemnou volební nabídku uskupení kolem někdejšího
primátora – i s jeho dvěma portréty. Bylo zajímavé, že když
jsem si letáčky vzal, začal jsem být přitažlivý i pro
reprezentanty ostatních politických subjektů. Spousta lidí
totiž nabídky ignorovala. Já nikoli. Za odměnu jsem se
dozvěděl například, že toto město potřebuje restart. A to
restart skoro všeho. A že hnutí, které to vymyslelo, nabízí
odvoz odpadků zdarma, lepší ovzduší v ulicích a na radnicích
a konec neprůhledného hospodaření. Obdržel jsem dále i
noviny Domoviny, v nichž jsem se dočetl, že to jsou noviny,
které rád čtu. Na starém dobrém Pavláku se prostě toho dne
člověk mohl nadat toho, čeho by se jindy nenadál. Zasmušilý
muž nebezpečného vzhledu vtiskl mi do ruky letáček způsobem,
jakým se předává nebezpečný kontraband, a sykl. „Jediná
strana pro vystoupení z Evropské unie!“ Chvíli jsem nevěděl,
jestli to můžu říct někomu dalšímu, nebo jestli jsem se
nestal účastníkem nějakého tajného spiknutí. Raději jsem si
to nechal pro sebe. Říkám to až dneska vám.
Na Ípáku bylo prostě živo. Během několika minut jsem byl
přímo uprostřed předvolebního boje. Za chvíli jsem byl tak
exponován, že jsem zatoužil po oddechu. Zdálo se, že vše
kolem se intenzivně chystá na něco, co život můj i ostatních
spoluobčanů změní zcela zásadně a definitivně k lepšímu,
pokud ovšem samozřejmě dáme svůj hlas té správné straně.
Můj zrak bezděčně padl na stojánek jistého náboženského
hnutí. Byl jsem na pár chvil zmaten. Členové hnutí tam tiše
stávají nad knihami, které vysvětlují, jak to všechno stojí
v Bibli. Stáli tam opět a byli docela v klidu, který
kontrastoval s bojujícími subjekty. Jejich stojánek s
knihami zdobil slogan „Království Boží“. Jako předvolební
slib mi to přišlo trochu přehnané, ale člověk nikdy neví, co
v těchto vyhrocených časech očekávat. Tady ale jistě nešlo o
předvolební aktivitu. To mě uklidnilo. A tu se ke mně
přitočil další politický aktivista. Zastupoval stranu kdysi
mocnou, nyní v potížích. Nevím, jestli si povšiml mého zájmu
o Boží království, ale řekl mi bodře: „Vezměte si taky něco
od konkurence, jen pro srovnání.“ Nevím jak to myslel.
Nicméně věnoval mi své tiskoviny. Bylo v nich všechno to
krásné, co se stane, až tu stranu zvolíme.
Čas předvolební, tajemný svátek ambicí, mně a možná i vám
nadělil štůsek potištěných papírů. Dnes už je po volbách, a
tak by mělo stačit ponechat si jen sliby vítězů, pro
kontrolu. Zbytek, prosím, do kontejneru na tříděný odpad. |
