|
|
Bolavé vztahy dětí a rodičů
Naše kina uvádějí dvě pozoruhodné novinky ze Slovenska, obě
s českou koprodukční účastí. Sbližuje je i to, že jsou
povídkové. Jinak se ale značně liší.
Slovensko 2.0 tvoří mozaika kratičkých příběhů deseti tvůrců
(mj. Martin Šulík, Juraj Herz, Zuzana Liová, Peter Kerekes).
Desetiminutové etudy na téma Slovensko jsou různorodé
žánrově (dokument, hraná epizoda, animovaný film) i
kvalitativně. K nejzdařilejším patří Herzova půvabná
autobiografická hříčka, v níž se režisér obsadil do příběhu
i hlavní role. S ironickou nadsázkou líčí, jak dostával v
rodném Kežmaroku čestné občanství. Kerekes si vymyslel
„doku-anketu“, jaké by to bylo, kdyby Finové vpadli na
Slovensko. V působivé vizi Martina Šulíka Pohřeb prezidenta,
asi nejlepší z epizod, se utkává patetický tón televizního
přenosu pohřbu Václava Havla s životní realitou staré
manželské dvojice.
Autory Dětí jsou scenárista Marek Leščák (Cikán, Sluneční
stát) a režisér Jaro Vojtek, známý hlavně jako
dokumentarista. Čtyři povídky propojuje téma, nikoliv
postavy či prostředí. Ve všech se objevuje motiv vztahu
rodičů a dětí: v Maratónu prchá mladý vězeň za rodinou, bez
níž je mu v kriminále těžko; Kanárek vypráví o konfliktu
chlapce s primitivním panovačným otčímem; v Otci se snaží
zoufalá žena, která objevila manželovu nevěru, navázat vztah
s otcem, ten však už fyzicky i mentálně odchází ze života.
Režisér nezapře dokumentaristickou praxi, jeho síla je v
empatii a pozorovací schopnosti i v umění vytvořit působivou
atmosféru a zachytit mezilidské dusno.
Všechny příběhy naznačují, že z dané situace není úniku. A
právě s depresí, jež z povídek vyzařuje, může mít divák
jistý problém – o to spíš, že to pochmurné šero, v němž se
protagonisté pohybují, je zobrazeno tak přesvědčivě. Ale i
tím je film bezesporu silný.
Agáta Pilátová, filmová publicista
Foto Artcam |
