|
|
Jak kantor Hrubajz k zámku přišel
To místo by u odborníků na cestovní ruch propadlo. Široko
daleko tu nenajdete obchod ani stánek s občerstvením. Přesto
na zámek Linhartovy, který byl ještě před léty ruinou,
přijíždějí každý rok tisíce návštěvníků. Zámek naleznete na
půli cesty mezi Krnovem a Městem Albrechticemi, v Bohem
zapomenutém kraji na Osoblažsku, na samé hranici s Polskem.
Zdejší dění má pod palcem výtvarník, pedagog a kastelán
Jaroslav Hrubý, který – ač čelí ranám osudu – tvrdí, že je
člověkem šťastným, neboť má kolem sebe samé dobré lidi, s
chutí něco nového vytvořit, měnit svět k lepšímu.
Domluvit si s Jaroslavem Hrubým termín natáčení pro
rozhlasový cyklus Dobrá vůle (sobota 13. prosince, ČRo
Dvojka, 18.30 a sobota 20. prosince, ČRo Plus, 20.10) je
velmi svízelné. Je v jednom kole. Rodák z Ostravy dnes bydlí
v Krnově, učí v Městě Albrechticích a dalším domovem se mu
stal zámek Linhartovy. Co všechno stihl za jediný měsíc? „Od
pondělí do čtvrtka jsem od rána ve škole, kde modelujeme,
kreslíme a děláme barevné linoryty. V pátek budu odvážet
expozici do Vizovic a sobota a neděle je silně pracovní, to
budu dělat vánoční výzdobu celého zámečku a vše chystat na
vánoční jarmark. A předtím jsem ještě stihl vrátit expozice
do Litomyšle a Sedlňova a minulé pondělí jsem byl skládat na
moravskoslezském hradě velký keramický Betlém, který jsem
tvořil dva roky. Je umístěn na kruhové točně v průměru 350
centimetrů a je tam okolo devíti set různých figurek. A
další pondělí čekám na zámku Linhartovy děti z polských
Globčic a Lubře. Budeme mít grafiku a keramiku. A pak už mě
snad odvezou do cvokhauzu.“
Jaroslavu Hrubému se zkrátka zámek Linhartovy stal osudem.
Tento historický skvost byl v době, kdy jej vlastnil rod
Sedlických, jedním z nejkrásnějších zámků na Moravě a ve
Slezsku. Říkalo se mu Perla Moravy a Slezska. Osudovým se mu
stal 3. červen 1943, kdy zde přes velký odpor majitelky
zámku byly ubytovány matky s dětmi z vybombardovaného
Berlína a Bochumi. Za dosud nevyjasněných okolností tu
vznikl požár právě v místnosti, kterou obývali
přistěhovalci. Přesto se podařilo tehdejší majitelce uvést
zámek do původního stavu. Celý objekt neutrpěl žádné
významnější škody ani válečnými událostmi. Byl v naprosto
dobrém stavu až do roku 1947. V té době se přehnala přes
Osoblažsko větrná bouře, která poničila provizorní střešní
krytinu. A od tohoto okamžiku dochází k postupné devastaci
zámku nejen přírodními živly, ale především lidmi, takže
koncem padesátých let byl zámek vydrancován a totálně
zničen. Dokonce byl vyňat z památkové péče a nabídnut k
demolici.
Čas plynul, až v roce 2005 nastala ta správná chvíle pro
strůjce malého zázraku Jaroslava Hrubého. Spolu s dalšími
nadšenci se rozhodl opravit a zpřístupnit vnitřní prostory
zámku. Ve volném čase a naprosto nezištně začali zvelebovat
místnosti, ve kterých postupně vznikaly nové expozice.
Linhartovy se staly prvním zámkem v Česku pro rodiny s
dětmi. Snem pedagoga a výtvarníka Jaroslava Hrubého bylo
totiž vytvořit první dětskou galerii v zámeckých komnatách.
To se podařilo, jenže vše se rozrostlo do takových rozměrů,
že město se rozhodlo jmenovat ho kastelánem. Jak Jaroslav
Hrubý říká, „stal jsem se magorem po pracovní době“. Obnáší
to naprosto všechno, co je nutné na zámku udělat: malování,
natírání, umývání oken, instalace výstav, zajišťování nových
expozic, koncertů, divadelních představení a všeho ostatního
včetně průvodcovství. A protože přáním Jaroslava Hrubého
bylo mít na zámku něco, co nenajdete na žádném jiném zámku
na světě, mohou návštěvníci obdivovat obří sochy z
kašírovaného papíru, ve kterých není žádná kostra z drátu,
dřeva nebo jiného materiálu. Vše je z výkresů, kartonů a
novin z autorské dílny žáků „Hrubajze“...
„Jsem velice šťastný a spokojený člověk, neboť mám štěstí na
dobré lidi. A pokud člověk narazí na nějakého blbce, tak jen
proto, aby si vážil slušných lidí. Můžete si naplánovat a
vymýšlet, co chcete, ale pokud kolem sebe nemáte ty správné
lidi, nic nezmůžete,“ říká Jaroslav Hrubý.
Dagmar Misařová, redaktorka ČRo Ostrava
|
