|
|
 Svůdná
maska zrůd
Estetická působivost je důležitou složkou svádění. Nejen
toho erotického, ale také politického. O tom, jak se
totalitní režimy snažily pro „svou věc“ využívat umění a
získávat s jeho pomocí náklonnost „mas“, bylo už leccos
napsáno. Stejně jako o odporu či vstřícnosti umělců vůči
této snaze. Shodné téma tvoří i východisko hry mladých
slovenských divadelníků Valerie Schulzcové a Romana Olekšáka,
nazvané po hlavní hrdince – Leni. Tak si nechávala říkat
Helene Riefenstahlová, herečka, tanečnice, fotografka a
režisérka, jejíž filmy značně přispěly propagaci nacismu a
pro svou vysokou estetickou působivost a uměleckou úroveň
byly – jako například Triumf vůle, dokumentující 6. sjezd
NSDAP – oceňovány před druhou světovou válkou i na
mezinárodním fóru.
Komorní drama přeložila do češtiny herečka Vilma Cibulková.
A pod vedením režiséra Viktora Polesného také ztělesnila na
scéně Divadla v Řeznické jeho hrdinku, zpovídanou v
televizní talk show legendárním americkým moderátorem
Johnnym Carsonem. Píší se sedmdesátá léta 20. století a
Carson by rád svým divákům Leni předhodil nejen jako
Hitlerovu dvorní režisérku, ale také jako jeho milenku a v
podstatě zločince, který Němce svedl k nacismu a svými filmy
vlastně přispěl i k holocaustu. Cibulková v bravurním
hereckém výkonu střídá režisérčinu suverenitu s její
nervozitou, předstíranou naivitu s hraným i oprávněným
rozhořčením. Je zcela zřejmé, že Riefenstahlová si nikdy
svůj podíl viny nepřipustila a i na stará kolena se s
obrovskou vůlí a prohnaností snaží za každou cenu prosadit
své pragmatické i „umělecké“ plány.
Herečku k jejímu výbornému výkonu bezpochyby stimuluje i
kongeniální interpretace Ondřeje Kavana, jenž v moderátorově
přístupu k Leni dokáže kromě kladného hájení dějinné pravdy
a demokratických hodnot odkrýt i stejnou bezskrupulóznost a
manipulativní techniky, jimiž vládl a vládne jeho zpovídaný
protějšek. V jednu chvíli mimo záznam propadá Carson dokonce
záchvatu hysterické uřvanosti, silně připomínající Hitlerovy
projevy.
Na historickém tématu se autorům hry i tvůrcům inscenace
podařilo sugestivně ukázat, že etické aspekty komunikace –
ať již estetické, či mediální – je třeba pečlivě zvažovat v
jakémkoli režimu a v jakékoli době. Za svůdnou maskou se
rády skrývají zrůdy.
Bronislav Pražan, divadelní publicista
Foto Alena Hrbková |
