|
|
 Turbolet,
mezipřistání šanson
Brněnská kapela Poletíme? vydala po sedmi letech existence
čtvrtou desku, která podobně jako ty předchozí dostala dosti
popisný až návodný název: Turbošanson.
Skupinu provází po víceméně celou dobu dvojí, skoro
protikladná charakteristika – snad až plánovitá
nezařaditelnost, a přitom zvyk zařazovat ji někam do
intelektuálské sféry, na artistnější pódia multižánrových
hudebních akcí. Možná i proto lze o ní slyšet dost vyhraněné
názory, obdivné i kritické, neboť je to klasifikace poněkud
zavádějící a dvojsečná s podobným výsledkem: může odradit
ty, kteří se bojí akademičnosti její projevu, a zklamat ty,
kteří akademický projev očekávali. Poletíme? hrají v klubech
a na festivalech tak, že od startu roztančí publiku ruce i
nohy, a to přímočaře, bez metafor a odboček. Někdy až s
punkově skočnou rytmikou, jindy jako halekavý šraml, ale
jde-li čistě o muziku, fungují zvesela. Na nové desce
některá místa znějí, jako kdyby Třem sestrám někdo sebral
kytary a místo nich jim podal dechy a piano. A pokud by
takový příměr zlobil alternativce v obecenstvu, případně i
samu kapelu a její ambice, tak přidejme třeba Pogues.
Energie a zábava tu jsou.
Je logické, že na desce oproti koncertu získávají na váze
texty. V případě Poletíme? je to však výrazné a bohužel
vyznívá přinejmenším různě. Charakteristické je, že si texty
půjčují banality (chci bejt vožralej; pro jedno kvítí slunce
nesvítí; až sejdete se u rakve, musí bejt veselo), které
jako by chtěly být opatřeny opačným znaménkem a proměňovat
se v pointu, ale jako takové působí často nepřirozeně,
násilně. A je tu ještě druhý mustr, kdy se o zajímavost
snaží nonsens, ale je to za každou cenu: běž dál, za každou
zatáčkou můžeš potkat knedlík s omáčkou. Přitom právě
skladby Běž dál, Flašinety a Veverka, téměř baladické, při
svém kontrastu proti ostatním nabývají na síle a nakonec se
možná bezděčně stávají muzikálně nejlepšími čísly desky. S
nevelkou nadsázkou řekněme, že jsou spíš šanson než turbo, i
když jinak se jeví, že kapela je spíš turbo než šanson.
Ansámbl i cédéčko jsou dítětem Rudolfa Brančovského, v
pravém slova smyslu frontmana, výhradního autora hudby a
textů a zároveň výtvarníka, který vytvořil obal i
ilustrovaný booklet, ohnivě rozverný, přitom sympaticky
stručný.
Jan Mattuš, překladatel a publicista |
