|
|
 V
muzeu opuštěných tajemství
Četbu z románu Muzeum opuštěných tajemství jedné z
nejvýznamnějších současných ukrajinských spisovatelek Oksany
Zabužko (1960) připravil do lednového vysílání (od 18. ledna
vždy v 18.30) Český rozhlas Vltava.
Děj knihy běží po dvou liniích. Jedna je příběhem boje
posledních obránců samostatné Ukrajiny, kteří – zdecimováni
už nacistickou okupací – z posledních sil se brání té
sovětské. V této linii jde o lásku i o zradu, příběh se
vynořuje ze sna, z několika málo zachovaných předmětů a
totálně zatemněných vzpomínek. Z jednoho výjevu na válečné
fotografii rozplétá Oksana Zabužko složitý a rozsáhlý příběh
o Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), Rusech, Židech a
současných obyvatelích Ukrajiny, kterým se nedaří dějinám
uniknout.
Spisovatelka pomalu a se spoustou detailů, dialogů a reálií,
přesně odpozorovaných ze života, sleduje spletité cesty
rodin hlavních postav – reportérky Daryny Hoščynské a jejího
přítele a partnera Adriana. Tragický příběh ilegální
povstalecké buňky se proplétá se současným dějem, oba
vypravěči v současnících poznávají potomky někdejších
účastníků dění a všechno je přikryto všudypřítomným
udavačstvím, rozkrádáním a mediální manipulací, jež je
synonymem pro univerzální lež.
Se zvláštním odporem pohlíží autorka na dvacetileté
ukrajinské „novinářky“, které mají dlouhé nohy, krátké sukně
a na všechno dokonale nacvičené odpovědi. Sekretářky
nadnárodních firem jsou ve skutečnosti luxusními
prostitutkami, univerzitní profesoři prodávají na trhu veteš
ukradenou v ústavu a kunsthistorici obchodují s výtvarným
uměním, které jim nepatří a nikdy nepatřilo.
Název Muzeum opuštěných tajemství nese román podle výstavy
světově významné ukrajinské výtvarnice (je to ovšem fikční
postava), která svými obrazy a kolážemi vypovídá o Ukrajině.
Vlada Matusevyč, s níž se vypravěčka spřátelila při
televizním interview, nešťastně zahyne při autonehodě v
zatáčce, která se vine kolem pole, kde jsou pohřbeny stovky
obětí hladomoru. A nikdo neví, zda její autonehoda byla
neštěstí, nebo vražda. Její pozůstalý milenec-politik možná
ví, ale nechce na to myslet, místo toho agituje populární
novinářku s morálním kreditem pro svou volební kampaň. A
nakonec se ukáže, že podlý rodinný udavač Daryniných rodičů
je člověkem s tak katastrofálním osudem, že si ho normální
člověk ani nedovede představit, natož ho soudit.
Autorka v románu střídá perspektivy, používá vyprávění v
mužském i ženském rodě. Její charakteristiky současného
ukrajinského životního provozu a vládnoucích vrstev jsou
sžíravé. Současná Ukrajina jako by ztratila paměť, část jí
vymazala sovětská totalita, ale ani současná ukrajinská
politika a byznys jako by o ni nestál.
Oksana Zabužko patří mezi současné evropské intelektuály,
kteří se vyjadřují k politickým poměrům. Vypráví o Ukrajině,
ale nastavuje zrcadlo i euroatlantickému Západu a jeho až
příliš konzumním starostem. Zastává feministické postoje,
které se ovšem opírají o tvrdou emancipaci žen za
socialismu: v tom se její zkušenost podobá zkušenosti jejích
českých čtenářek. Zvláštní ustrnutí v sovětském socialismu
spojené s nástupem dravého globálního kapitalismu dodává
románu humor i hloubku, která umožňuje vcítit se do
složitosti ukrajinské reality.
Za knihu Muzeum opuštěných tajemství dostala středoevropskou
literární cenu Angelus, pojmenovanou po slezském barokním
básníku Angelu Silesiovi a udělovanou ve Wroclawi. U nás ji
vydalo nakladatelství Kniha Zlin v překladu Rity Kindlerové,
která z ní pro Český rozhlas připravila četbu na
pokračování.
Alena Zemančíková, slovesná dramaturgyně |
