|
|
Příběhy rozhlasových bakalářů
Staňte se rozhlasovým bakalářem a pošlete nám příběh, který
jste sami zažili, nebo ten, který se odehrál ve vaší rodině,
příběh, který se stal vašim blízkým nebo předkům, lidem,
které jste potkali v dětství, ve škole nebo třeba na
dovolené. Takto své posluchače vyzývá Český rozhlas České
Budějovice, který už déle než rok vysílá rozhlasovou obdobu
televizních Bakalářů nazvanou Vaše příběhy. Rozhlasové
bakaláře naladí posluchači na jihu Čech, ale i ti, kteří
rádio poslouchají třeba digitálně, také po celý letošní rok.
„Úvodní hudba, potom náhle zvuk – několikeré zaržání koně,
dále slyšíme mužský hlas: ‚Prosím o prominutí, ale ten kůň,
ač pěkný, černý, takový, kterému se v legendách křížovek
říká oř nebo ještě bujněji rap, nemá s mým příběhem nic
společného. Měl jen přilákat vaši pozornost a naznačit, že
možná půjde o nějaké klusání, cválání, ba trysk, o nějakou
cestu... Zkrátka o případ, kterému se dnes říká road mowie a
kdysi to byly příběhy takřečené pikareskní, a to vůbec není
daleko od toho, co vám chci povědět. Dílem pro pobavení,
dílem pro poučení, třebaže vím, že lidé, zvláště mužská
část, jsou ve své podstatě nepoučitelní. Co se má udělat,
pořád se odkládá a odkládá, a tak není divu, že se to
vymstí. Začalo to už o havelském posvícení v naší malé,
avšak milé a spokojené domácnosti....‘ (Miloň Čepelka).“
Právě tímto textem opatřeným scénickými poznámkami začínal
jeden ze scénářů, podle kterého vznikla epizoda pro cyklus
Vaše příběhy. V roce 2014 jsme natočili celkem na padesát
takových příběhů, vysílaných v premiéře v neděli týden, co
týden na vlnách českobudějovického rozhlasu.
Jít po příběhu
Vaše příběhy vznikaly (a stále vznikají) onou jedinečnou
bakalářskou metodou – na základě výzvy ve vysílání
posluchači mohou posílat své vlastní příběhy, zažité i
odposlechnuté, rodinné i po generace tradované historky a
vyprávění, které se pak stávají námětem dramatizované
situační, převážně komorní rozhlasové hříčky v rozsahu
dvaceti až pětadvaceti minut. Cílem není událost
zdokumentovat, ale jít takzvaně „po příběhu“, tedy navázat
na pradávnou lidskou tradici vyprávět si zažité, podělit se
o prožitek, kdy je dovoleno (v rámci zaujetí publika) i
leccos nadsadit, dobarvit, opatřit výraznou pointou.
Rozhlas, který má k oněm vyprávěcím „černým hodinkám“ z
médií jistě nejblíže, se zdá být ideálním prostředníkem.
Může nabídnout navíc dramatizovanou formu – tedy proměnit
vyprávění v situaci.
Natáčení předchází pochopitelně pečlivá a mnohdy nelehká
dramaturgická a scenáristická práce s posluchačskými
příspěvky a náměty. Lidé v dobré víře – často na mnoha
stranách dopisů – půvabně a upřímně líčí velký úsek svého
života („Píši vám, jak jsme se třináctkrát stěhovali...“),
ale my v rozhlase pochopitelně hledáme jednotlivé zajímavé
epizody, často jediný odstavec, větu, která by se stala
námětem a byla srozumitelná nejen pisateli a aktérům
samotným, ale měla univerzální přesah.
Protože během loňského roku přišly stovky dopisů, příspěvků
a také ohlasů, věříme, že Vaše příběhy měly a také v
letošním roce mají své místo v rozhlasovém vysílání.
Pozoruhodné je, že v minulosti se do žánru „bakalářů“
nepustil nikdo před námi, alespoň se nám – a to i za pomoci
pamětníků – nepodařilo najít v archivu Českého rozhlasu
stejný nebo i podobný typ pořadu. Naopak kolegové na
Slovensku (SRo Regina) svou zkušenost mají – v letech 2005
až 2009 vznikla řada s názvem Rozhlasoví bakalári (Milan
Gonda, Pavol Matula, Peter Karpinský, Vladimír Húska a
další, režie Peter Vilhan).
Na lince s posluchači
Kromě příběhů samých mají Vaše příběhy i pozoruhodný
druhotný účinek – a ne jeden. Totiž přímou komunikaci s
posluchači: kromě posluchačského podílu na autorství
jednotlivých pořadů bylo překvapivé, jak mnozí z nich
vnímali a dokázali se vcítit, vžít do procesu rozhlasové
tvorby. Najednou – díky komentářům a průvodnímu slovu – bylo
možné „nahlédnout do tvůrčí kuchyně“. A nešlo jenom o
vybrané autory námětů. V ohlasech i další z posluchačů
komentovali příběh, všímali si způsobů provedení, ocenili
scenáristy (Jan Míka, Miloň Čepelka, František Niedl, Milena
Kolářová, Hana Hosnedlová a další) i aktéry („To vám tam v
tom rádiu muselo dát ale práce! Jak jste to udělali?“).
V případě bakalářských příběhů nejde o umění, toho jsou si
tvůrci vědomi. Jde o žánr, jehož největší předností je snad
právě aktivní vztah s posluchačem. A mám za to, že – ve vší
úctě k televizním kolegům – právě rozhlasu tento typ pořadu
sluší. Rozhlasovou předností obecně je ona schopnost
pohybovat se – obrazně řečeno – v jakýchsi „meziprostorech“
žánrů, jakou jsou četba na pokračování, dramatizace či
rozhlasová adaptace. Ještě to není divadlo, ale už to není
„pouze“ literatura. Už to není jenom prosté vyprávění, ale
je to téměř dramatický tvar. Epizody Vašich příběhů by
patrně v literárním, filmovém nebo divadelním prostředí tak
docela neobstály, ale rozhlas si svými prostředky může
dovolit důstojně proplout mezi velkými žánrovými kontinenty
a nají si své ostrůvky, kde hrdinové, prostředí i situace
mohou docela dobře a překvapivě zdatně prospívat.
Zapojte se i vy!
Vaše příběhy budeme v Českém rozhlase České Budějovice
vysílat i v letošním roce, vždy v nedělním podvečeru krátce
po 18. hodině. Posluchače, kteří nejsou ve vysílacím dosahu,
můžeme odkázat na online vysílání, případně na streamový
archiv všech pořadů na stránkách českobudějovické rozhlasové
stanice. A pokud se chcete zapojit se svým příspěvkem, není
nic jednodušího. K dispozici je vám adresa: Vaše příběhy,
Český rozhlas, U Tří lvů 1, 370 01 České Budějovice; nebo
mail:
vase.pribehy@cb.rozhlas.cz.
Luboš Koníř, spolutvůrce, dramaturg a režisér cyklu
Vaše příběhy |
