Číslo 6 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hudebním skladatelem.
Enniem Morriconem.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nesmrtelný klaun Werich ovládl Českou televizi

Před sto deseti lety se narodil Jan Werich. Snad není třeba jej představovat. Když spolu s Jiřím Voskovcem (a také hudebním skladatelem Jaroslavem Ježkem a režisérem Jindřichem Honzlem) povznesl Osvobozené divadlo k tribuně, z níž zněl ostře protestní hlas nejen k domácím poměrům, ale také k neblahé situaci v blízkém zahraničí, jeho postoj nezastíral výrazně levicový akcent, dotvrzený i filmovými satirami (Hej-rup!, Svět patří nám).

Jan Werich ve filmu Uspořená libra

„Osvobozeným“ spílali nejen nacisti, ale také tuzemští pravičáci. Je jisté, že Voskovec a Werich svými hrami a zejména pověstnými předscénami, kde komentovali aktuální dění, přesně rezonovali s pocity ve společnosti, ohrožené hitlerovským Německem. Sympatizovali s nimi i komunisté (a později se pokusili přivlastnit si jejich odkaz); ostatně Jan Werich se v dobách nejtužšího stalinismu stal –podobně jako Jiří Trnka - jakousi vývozní celebritou, jejíž tvorbou se režim hodlal chlubit v zahraničí. Své době poplatný, ale přesto mistrný historický (dvoj)film Císařův pekař a Pekařův císař (1951) to jasně dokládá.
Výročí Jana Wericha (5. února 1905–31. října 1980) poskytlo příležitost upozornit zejména na ta díla, kde po Voskovcově emigraci vystupuje sám. Spatříme hlavně pořady, které vytvořila sama televize. V šedesátých letech zazářil v řadě mikrokomedií, natáčených podle klasických literárních předloh (Medvěd, Uspořená libra, Drahý zesnulý, Kočár nejsvětější svátosti, Magnetické vlny léčí). Pokaždé předvedl svrchované, robustně rozklenuté herectví s výrazným komediálním podložím i smyslem pro vyznění verbální složky.
Uvidíme ovšem i jiné snímky – patří sem cenný záznam představení Těžké Barbory, v níž Voskovce zdárně nahradil Miroslav Horníček, dokument 6 otázek pro Jana Wericha a také publicistické doklady toho, jak se Werich, již jmenován národním umělcem, angažoval v demokratizačním procesu na sklonku šedesátých let (Černá hodinka s Janem Werichem, Přiložte životopis). Na své prostořece otevřené postoje doplatil: podobně jako v roce 1938 bylo Osvobozené divadlo úředně zavřeno, protože prý z pozic blízkých komunismu zesměšňovalo úřady i politiku, také v normalizačním období se stal svého druhu nežádoucí osobou, protože měl podlehnout pravicové úchylce. Ale tomu, aby se proměnil v živoucí legendu, zosobňující chytrý humor i občanskou statečnost, už nikdo nezabránil...

Jan Jaroš, filmový publicista



  Werich ovládl ČT
  Dívejte se
 
  Smutky i radosti Szidi Tobias
  Pořiďte si
 
  Kdo ztrestá obludu?
  Navštivte