Číslo 10 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s primabalerínou.
Nikolou Márovou.

Jiří Vejvoda, publicista

Technologický vývoj rozhlasového světa je v posledních desetiletích neuvěřitelný. A nejde jen o to, na jak odlišných přístrojích se dnes natáčí ve studiích či stříhá v redakcích či s jak odlišným vybavením vyrážejí reportéři a technici do terénu. Vše, s čím pracují, je stále menší a výkonnější...
Ještě zásadněji se ovšem rozhlas rozmáchl do oblastí, které by jej před časem vůbec nenapadlo navštěvovat. A koneckonců to ani nebylo možné. Vše změnil vládce naší doby, internet. Vetřelec do zavedených médií, tiskem počínaje a rozhlasem či televizí konče. Však se jej také rozhlasáci v prvních chvílích všude polekali. Nezlikviduje nás? Postupem doby si ale osvojili zásadní pravidlo boje s konkurencí: Co nemůžeš zničit, to si přivlastni a využij po svém, ve svůj prospěch.
Proto dnes člověk nenajde ve světě rozhlasovou stanici, která by neměla svoje webové stránky. Na ně ukládají výběr z toho, co je jejich výsadou, bohatstvím. Pořady, cykly, části vysílání. Přitom to není snadné. Nikoli ovšem z pohledu nových rozhlasových oddělení: mladí ajťáci pracují rychle a spolehlivě. Náročné bývá uzavírání dohod a smluv. Dřív scenárista, herec či host pořadu věděl, na čem je. To, co spoluvytvářel, se odvysílá v premiéře a ve dvou reprízách. Tečka. Dnes si jeho výkon může kdekdo mnohokrát ověřit na internetu – a podle toho je třeba žádat odměnu.
Kromě zvuků však rozhlasové weby nabízejí i texty. Nejenže obsahují stručný popis či ucelený přepis uložených pořadů, ale také bleskově zveřejňují text odvysílaných zpráv či publicistiky. Není divu, že majitelé novin a časopisů z toho šílí a pokoušejí se to rozhlasovým stanicím zarazit stížnostmi mediálním radám i politikům, soudy. Vysílatelé prý nabízejí zdarma něco, kvůli čemu jejich instituce nevznikly,  co pokřivuje či přímo ničí poměry na mediálním hřišti. Tím spíš, že rozhlasové weby už obsahují i obrazovou složku. Současný redaktor musí umět nejenom natáčet, ale též pořizovat alespoň přijatelné snímky.

Další přírůstky do rozhlasového porfolia se jmenují facebook či twitter. Jejich stručnost však často zavání bezobsažnou sebepropagací. Rozhlas veřejné služby se zde často propadá do povrchnosti, která mu nesluší.