|
|
Kobry a užovky v teráriu maloměsta
Tvorba Jana Prušinovského svědčí mimo jiné o jeho schopnosti
hutné sociální charakteristiky postav, aniž je zatěžuje
vnější popisností. Osvědčil to v Okresním přeboru i v
úspěšné „seriálové Čtvrté hvězdě. Jeho nový film Kobry a
užovky si však mnohem méně pohrává s humornými situacemi –
hned zkraje je jasné, že v příběhu dvou bratrů nás moc
odlehčení nečeká. Starší brácha přezdívaný Užovka nemá na
prahu čtyřicítky práci, partnerku ani domov, a ještě musí
vytahovat z průšvihů mladšího Kobru, feťáka a zlodějíčka.
Bezútěšně omšelé maloměsto nedává šanci na lepší život.
Zhruba v polovině rozehraného příběhu se však karta obrací,
drama loserů z okraje společnosti se mění v test charakterů.
Dějová konstrukce tu zakolísá, ale nespadne, neboť dovoluje
protagonistům vyvíjet se víceméně v logice příběhu. Bodem
obratu je okamžik, kdy Užovka bratra zradí – nečinně
přihlíží jeho „potrestání“. Motiv vztahů v rodině, povinné
příbuzenské pospolitosti, jež ve filmu patří ke klíčovým,
tak dostává trhlinu.
Z logiky stavby příběhu vyplyne i neúprosný závěr, jenž
nenabízí přijatelné východisko. Stejně jako skutečnost,
kterou si možná uvědomíme až ve finále: není tu jediná
pozitivní postava. Kromě babičky, skvostně ztělesněné Věrou
Kubánkovou.
Tvůrcům se podařilo vyprávět silný příběh i říct leccos
nemilosrdného o určité sociální skupině v konkrétním
prostředí. Je přitom sympatické, že film nemoralizuje. To,
co si z něj divák odnese, je jeho volba. Obsazení bratrů
Matěje a Kryštofa Hádkových do hlavních rolí bylo šťastné.
Je jistě atraktivní, když populární herečtí bratři hrají
filmové, ale hlavně – jejich výkony jsou vynikající. K
dynamice filmu i vyjádření atmosféry podstatně přispěla
kamera Petra Kozlovského i výběr a výkony dalších herců:
Jany Šulcové, Jana Hájka, Lucie Polišenské, Lucie Žáčkové i
Davida Máje.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Falcon |
