|
|
 Milovníkům
hradů ku potěše…
Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované, probíhající v
Jízdárně Pražského hradu, je v prvé řadě velkorysou, divácky
vděčnou podívanou s edukativní funkcí. Její tematický základ
je rozšířen mnoha přídatnými motivy, korunován je pak
přítomností několika extrémně vzácných artefaktů.
Hlavní kurátor Petr Pavelec a jeho tým specialistů sice
pracovali s instalačními významovými asociacemi, ve výsledku
se však nepodbízejí divákovi na způsob monotematických,
výrazově až rozbředlých výstav Národního muzea.
Pohled historiků zajisté ovlivňuje pohled společenský: v
obou české a moravské hrady a zámky představují jedinečné,
více než tisíc let trvající kulturní dědictví. Připomeňme
zde, že v současnosti na dvě stě z nich nese statut Národní
kulturní památky, sedm je pak zařazeno mezi památky
světového dědictví UNESCO.
Theodorik i Matyáš Braun
Vlastní výstavní fundament tvoří přes šest set nejcennějších
památek z šedesáti hradů a zámků, přičemž důraz (především z
hlediska stavebně historického) je kladen na prvé z nich.
Symbolickou expozici zde zhmotňují monumentální středověká
vrata hradu Karlštejn (pamatující i císaře Karla IV.), za
nimi návštěvník spatří Kosmovu kroniku, dále pak tzv.
karlštejnský poklad (soubor vybavení a liturgických předmětů
z hradních kaplí), obrazy Mistra Theodorika z karlštejnské
kaple sv. Kříže, originál renesanční mříže studny zámku v
Jindřichově Hradci či skvostnou sochařskou alegorii Pýchy
Matyáše Bernarda Brauna z Kuksu. Chev-d’oeuvre výstavy,
oslnivý tumbový relikviář sv. Maura z hradu Bečov nad
Teplou, původně vytvořený v letech 1225–1230 pro
benediktinské opatství ve Florennes a ještě v počátcích 19.
století užívaný k liturgickým účelům, byl v roce 1995
prohlášen národní kulturní památkou. Téměř stejně významným
artefaktem je naproti umístěný dřevěný oltář svaté Anny
Samotřetí z roku 1524, velkolepé dílo řezbáře, známého pouze
z iniciál IP, co do uměleckého významu srovnávaného s mistry
jako Dürer či Cranach.
Mácha i August Sedláček
Pro postromantické turisty, jejichž předmětem zájmu jsou
vedle komerčně exploatovaných státních hradů i volně
přístupné zříceniny, je zde k vidění cestovní zápisník a
skicář geniálního iniciátora českého romantického pocitu
Karla Hynka Máchy s kolorovanými kresbami „hradů
spatřených“, vážícími se k jeho obdivuhodným peripatetickým
poutím. Obdobně „dotýkané“ předmětné svědectví tvoří i
ukázky z pozůstalosti historika (a rovněž bytostného chodce)
Augusta Sedláčka, autora monumentálního díla Hrady, zámky a
tvrze Království českého.
Lákadlem pro jiné může být zase rekonstrukce renesanční
hodovní tabule, velkolepé tvarosloví tzv. delfínového
kabinetu spisovatele Adalberta Stiftera, rytířská zbroj či
lovecké zbraně šlechty anebo oslňující ukázky bohatství
„rodinného stříbra“.
Hrad demokratický
Výstavu lze chápat jako příběh vyvíjející se podoby hradů a
zámků, jakož i způsobu života jejich šlechtických majitelů,
a to od archeologických nálezů na hradišti Tetín přes zlatý
věk hradní architektury a kultury až k pozvolné ztrátě
jejich významu kolem roku 1500 v důsledku kavalírských cest
šlechty a následnému příklonu k pohodlnější, zámecké
kultuře. Podchyceny jsou též následné změny podoby hradů po
osvícenských reformách Josefa II., kdy šlechta – ztrativší
svou reálnou moc – si dodávala společenské prestiže užitím
architektonicky historizujících forem (Hluboká, Lednice), a
posléze i nová pozornost, jíž se během národního obrození
dostalo hradům coby památníkům kdysi slavné národní
minulosti. Závěrem a katarzí výstavy je pak samotný Pražský
hrad, dle představy T. G. Masaryka „Hrad demokratický“, a to
od jeho architektonické reformy Josipem Plečnikem až do
převratu v roce 1989.
Výstava, pořádaná Národním památkovým ústavem, potrvá do 15.
března a vhodně tak překlenujíc roční období, které právě
návštěvám oněch „romantických svědků minulosti“ příliš
nepřeje.
Jaroslav Vanča, výtvarný teoretik |
