|
|
 Za
maskou klauna smutek v duši
Klaunům byly věnovány působivé dokumenty i hrané filmy,
snímek Viktora Tauše Klauni (sobota 28. března, ČT1, 21.40)
ovšem přináší pohled do zákulisí klaunství, na jeho
odvrácenou stranu. Námět k Taušově výpovědi, vznikající v
mezinárodní koprodukci, poskytl mim Boris Hybner, možná
zohledňující i některá vlastní selhání. Do scenáristické
podoby příběh rozpracoval Petr Jarchovský. Vypráví o zašlé
slávě klaunského tria, jehož odkaz mohou zkoumat už jen
studenti v diplomových pracích. Někdejší kamarádi se
různorodě vyrovnávají s přítomností i s traumaty tkvícími v
normalizační minulosti. Autoři pozvolna rozplétají dávné
klubko příčin vedoucích k někdejšímu rozpadu i nynější
řevnivosti.
Stále světácký Oskar (Didier Flamand) se dokonce vrací z
emigrace, aby společně se svými mladými následovníky
předvedl i v Praze své nové představení – a také se setkal s
rodinou, kterou kdysi opustil. Viktor (Jiří Lábus s odulými
tvářemi) naopak zahořkl, uzavřel se před světem. V
chátrajícím domě obětavě pečuje o pomatenou Sylvii (finská
herečka Kati Outinenová, u nás známá hlavně z Kaurismäkiho
filmů, dostala roli téměř němou, scénář jí předepisoval
pronést jen několik jednoduchých vět), jejíž půvab kdysi
ozvláštnil společné produkce, ale také záhy vnesl závažný
vztahový nesoulad. A konečně na samolibého Maxe (Oldřich
Kaiser), ačkoli se může pochlubit více než spolehlivě
zajištěnou existencí, dolehly závažné zdravotní potíže,
završené náročnou operací a umělým vývodem z těla.
Klauni se vyznačují melodramatickým rozvržením (s důrazem na
složitou životní situaci), i když současně uplatní řadu
komediálních okamžiků, které ve výrazně sebeironickém pojetí
dokládají, že v žádném z posmutnělých i marnivě ješitných
hrdinů nevyhasla duše komedianta. Film rovněž nabídne dva
rozsáhlé pantomimické výstupy: první trochu nudně a
zdlouhavě přiblíží Oskarovo jevištní vystoupení, druhý –
divácky vděčnější – čerpá z klasických hudebních klauniád,
ať již se to týká hry na imaginární nástroj, nebo potýkání s
klavírem. Obě tato vystoupení režijně nastudoval sám Hybner
a ukázalo se, že původem činoherní herci dokážou bravurně
zvládnout i klaunské řemeslo.
Klauni chtějí přiblížit, co vše se skrývá za stylizovaným
klaunským uměním. A režisér, jenž dokázal postihnout i
doléhající stáří jako důležitý dramatický prvek, vnáší
nádech melancholie i výzvu, abychom překonávali vzájemné
zahořklosti, protože jinak hrozí, že veškeré příležitosti
cokoli změnit zůstanou navždy promarněny.
Jan Jaroš, filmový publicista |
