Číslo 13 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvačkou.
Marií Rottrovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

Za maskou klauna smutek v duši

Klaunům byly věnovány působivé dokumenty i hrané filmy, snímek Viktora Tauše Klauni (sobota 28. března, ČT1, 21.40) ovšem přináší pohled do zákulisí klaunství, na jeho odvrácenou stranu. Námět k Taušově výpovědi, vznikající v mezinárodní koprodukci, poskytl mim Boris Hybner, možná zohledňující i některá vlastní selhání. Do scenáristické podoby příběh rozpracoval Petr Jarchovský. Vypráví o zašlé slávě klaunského tria, jehož odkaz mohou zkoumat už jen studenti v diplomových pracích. Někdejší kamarádi se různorodě vyrovnávají s přítomností i s traumaty tkvícími v normalizační minulosti. Autoři pozvolna rozplétají dávné klubko příčin vedoucích k někdejšímu rozpadu i nynější řevnivosti.

Snímek Viktora Tauše Klauni vypráví o zašlé slávě klaunského tria, jehož odkaz mohou zkoumat už jen studenti v diplomových pracích

Stále světácký Oskar (Didier Flamand) se dokonce vrací z emigrace, aby společně se svými mladými následovníky předvedl i v Praze své nové představení – a také se setkal s rodinou, kterou kdysi opustil. Viktor (Jiří Lábus s odulými tvářemi) naopak zahořkl, uzavřel se před světem. V chátrajícím domě obětavě pečuje o pomatenou Sylvii (finská herečka Kati Outinenová, u nás známá hlavně z Kaurismäkiho filmů, dostala roli téměř němou, scénář jí předepisoval pronést jen několik jednoduchých vět), jejíž půvab kdysi ozvláštnil společné produkce, ale také záhy vnesl závažný vztahový nesoulad. A konečně na samolibého Maxe (Oldřich Kaiser), ačkoli se může pochlubit více než spolehlivě zajištěnou existencí, dolehly závažné zdravotní potíže, završené náročnou operací a umělým vývodem z těla.
Klauni se vyznačují melodramatickým rozvržením (s důrazem na složitou životní situaci), i když současně uplatní řadu komediálních okamžiků, které ve výrazně sebeironickém pojetí dokládají, že v žádném z posmutnělých i marnivě ješitných hrdinů nevyhasla duše komedianta. Film rovněž nabídne dva rozsáhlé pantomimické výstupy: první trochu nudně a zdlouhavě přiblíží Oskarovo jevištní vystoupení, druhý – divácky vděčnější – čerpá z klasických hudebních klauniád, ať již se to týká hry na imaginární nástroj, nebo potýkání s klavírem. Obě tato vystoupení režijně nastudoval sám Hybner a ukázalo se, že původem činoherní herci dokážou bravurně zvládnout i klaunské řemeslo.
Klauni chtějí přiblížit, co vše se skrývá za stylizovaným klaunským uměním. A režisér, jenž dokázal postihnout i doléhající stáří jako důležitý dramatický prvek, vnáší nádech melancholie i výzvu, abychom překonávali vzájemné zahořklosti, protože jinak hrozí, že veškeré příležitosti cokoli změnit zůstanou navždy promarněny.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Za maskou klauna smutek...
  Dívejte se
 
  Z Trnkova ateliéru do Zahrady
  Navštivte
 
  Severská krimi...
  Téma