Číslo 13 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvačkou.
Marií Rottrovou.

Severská krimi ze skutečného života

Na podzim roku 2008 je na pobřeží jezera ve Švédsku nalezeno tělo Agnety Westlundové. Policie z Agnetiny smrti obviní jejího manžela Ingemara. A noční můra začíná… Taková je výchozí situace dokumentu švédského autora Hugo Lavetta, jehož českou verzi s názvem Smrt u jezera uvádí v premiéře ve středu 18. března vltavský Radiodokument. Pro české rozhlasové vysílání pořad dramaturgicky a režijně připravila Eva Nachmilnerová.

Dokument Smrt u jezera zvítězil na Prix Europa. Čím je výjimečný?

Švédský dokument Hugo Lavetta Woman Found Dead by Lake Shore/Kvinna hittad död vid badplats získal v této prestižní soutěži titul nejlepší Evropský rozhlasový dokument roku 2014 a ocenění získal i na loňské Prix Italia. Tento mistrně zpracovaný příběh, nesoucí prvky severské krimi a pro mě třeba i filmů Thomase Vinterberga, se zabývá tématem nespravedlivého obvinění z vraždy a následků, které s sebou toto stigma nese. Kromě důmyslného rozvíjení příběhu a postupného odhalování dalších skutečností, ve kterém jsme jakoby přímo zapojeni do průběhu policejního pátrání, je mimořádné i použití autentických nahrávek z vyšetřování. Tento materiál, který se autorovi podařilo získat od švédské policie, dává posluchači možnost zakusit extrémní situaci, kdy je manžel Agnety podezřelý z její vraždy. Lavett k tomu v jednom rozhovoru řekl: „Ingemarův hlas, který zní jinak, než když jsem s ním natáčel rozhovory, to všechno v posluchači vzbuzuje otázky: Je tohle hlas vraha? Co skrývá? Nebo: Neslyšíte, že je nevinný?“ Tento dotyk syrové reality dává dokumentu určitou objektivní kvalitu.

Je pravda, že to byl autorův první dokument?

Ano, je to první autorův dokument, poprvé se vysílal v červenci 2013 ve Švédsku. Hugo Lavett je mladý novinář a hudebník žijící ve Stockholmu. Téma si vybral jako svou závěrečnou práci na univerzitě. Agnetu i jejího muže Ingemara ještě před tou událostí na jednom výletu se svým kamarádem navštívili u nich na farmě, takže když se dozvěděl o její smrti i o tom, kdo z ní byl obviněn, zasáhlo ho to a rozhodl se příběh prozkoumat a zpracovat do podoby dokumentu.

Inspiroval se autor v současnosti tolik oblíbeným žánrem krimi?

Hugo Lavett zmínil, že při práci na dokumentu pročítal sebrané dílo švédské dvojice Sjöwallová–Wahlöö, autorů knih o inspektoru Martinu Beckovi, které vycházely na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Autor, který je v dokumentu hlavním vypravěčem příběhu, přiznává, že se inspiroval stylem jejich jazyka: tvrdý a precizní, ale přitom stale poetický a se špetkou humoru.

Jak zahraniční dokumenty pro české vysílání vytipováváte a jak se vám je daří získávat?

Nejdříve se zeptám autorů dokumentů, které mě nejvíce zaujmou na světových soutěžích a přehlídkách, jestli by s adaptací svého díla do češtiny souhlasili. Reakce jsou téměř vždy pozitivní. Se samotnou agendou mi pak významně pomáhá mezinárodní oddělení, které s autory či jejich rozhlasy vykomunikuje potřebné náležitosti k uzavření smlouvy, otázky honoráře a vysílacích práv. A když už máme souhlas autora, zvukový soubor originální verze a scénář, zbývá text přeložit, najít vhodné obsazení a pustit se ve studiu do práce. Na adaptaci dokumentu do češtiny jsem se s Hugo Lavettem domluvila už v květnu 2014 na International Feature Conference v Lipsku, kde jsem jej slyšela poprvé. Specifikum poslechů na této konferenci přitom spočívá v tom, že se pouští vždy jen prvních pětadvacet minut každého dokumentu – asi si dovedete představit, jak jsme byli napjatí. Pamatuji si diskusní místnost, kde jsme strženi poslechem žádali představitelku Švédského rozhlasu, ať nám neprodleně prozradí, jak to celé dopadne a kdo je vrah.

Co je u zahraničních dokumentů největším úskalím české verze?

Na rozdíl od adaptace dramatu pracujeme pořád s autentickým příběhem – hlavní snahou je tedy tu reálnou atmosféru zachovat. Pod českým textem by neměly zaniknout původní zvuky, nálada, emoce… Jde o to, umožnit posluchači vnímat i barvu hlasu reálného protagonisty, tikání hodin v pozadí, usrkávání kávy či polknutí... To v praxi znamená i schopnost vytáhnout z textu to podstatné a nepřekládat automaticky vše. Nechat celý tvar dýchat, nepřehltit ho. Na to je třeba myslet už při samotném překladu a přípravě scénáře. Vyplatí se počítat s odlišnou strukturou a „ekonomičností“ jazyka – třeba při převedení textu z angličtiny nebo norštiny nám květnatost češtiny často způsobuje problémy. V originále je totiž daná věta často daleko kratší než její český překlad.

Je důležité i herecké obsazení?

Ano, snažíme se o to, aby česká adaptace originální verzi pravdivě převedla a v ideálním případě zážitek z původní verze ještě umocnila. Nejvíce mě potěší pochvala od samotných zahraničních autorů, když si českou verzi svého pořadu poslechnou a ocení třeba citlivý výkon herců – jako například Ladislava Mrkvičky v adaptaci dokumentu Pejka Malinovského Poetry, Texas, Jaroslava Satoranského v české verzi Heel, Toe, Step Together britské autorky Katie Burninghamové nebo Jany Frankové v příběhu z Grónska Woman On The Ice autorky Rikke Houdové.

A koho tedy uslyšíme v českém znění dokumentu Smrt u jezera?

Luďka Munzara, Marka Holého, Otakara Brouska ml. nebo Danu Černou.

René Kočík