|
|
 A
co když dna nemají dno?
Je to jako cesta zpátky, jako by něco hledala mezi řádky
jazyka, který není její a nikdy jí nebude mateřštinou. Tato
zvláštní modlitba prochází celým textem knihy Nebe nemá dno
spisovatelky Hany Andronikové (1967–2011) a neustále spojuje
přítomnost s minulostí, vnější svět s tím, který cítíme
uvnitř. Zároveň na sebe s odvíjením příběhu bere několik
konkrétních podob, přitažlivých a tajemných.
„Jazykem, který není její“ se tak stává španělština
peruánských indiánů kmene Shipibo, americká angličtina
nevadských Lakotů, ale také jazyk zvířat v amazonské džungli
a duchů ve skutečném životě hlavní hrdinky.
Tou je přitom sama Andronikova – po smrti otce se najednou
musí vyrovnávat i s neúprosnou diagnózou rakoviny prsu.
Namísto klasické léčby se však vydává za svým vnitřním
hlasem, který ji vede do Peru, do indiánské osady uprostřed
pralesa. V knize Nebe nemá dno Andronikova deníkovým
způsobem, někdy až s krutým smyslem pro detail zachycuje
svůj boj s rakovinou, své hledání okamžiku, kdy se
rozloučila s otcem, i své zážitky z cest a z léčebných
halucinogenních výletů do odlehlých krajin duše.
Rozhlasová četba, která na půdorysu této oceněné knihy
vznikla (od soboty 28. března vysílá vždy v 18.30 Český
rozhlas Vltava), se pokouší jít ve stopách těch
nejniternějších i nejsilnějších zážitků autorky. První
setkání s lidem Shipibo a podmanivou přírodou v srdci
amazonského pralesa, okamžiky, kdy duše jako by opouštěla
tělo a dávala možnost pohlédnout na sebe zvenčí, ale také
tvrdé prožívání chemoterapie, vlastního strachu z toho, co
bude.
Karolína Opatřilová připravila desetidílnou rozhlasovou
četbu jako intenzivní a křehký zážitek, jako malou poctu
ženství a mateřství, kterého se Hana Andronikova nikdy
nedočkala (rakovině podlehla rok po uvedení knihy, v roce
2011). Velmi osobně k práci na pořadech přistoupila také
herečka Marie Jansová, jejíž hlas nás bude po těch
neuvěřitelných krajinách a zážitcích provádět. Nebe nemá dno
režíroval v Olomouci autor článku.
Tomáš Soldán, režisér |
