|
Jiří
Vejvoda, publicista
Rozhlasové století
Nic není staršího než včerejší zprávy, říkává se. Platí to o
médiích obecně a pro rozhlas – v té jeho zvláštní zvukové
směsi faktů a emocí – zvlášť. Novinky do něj vtékají z
tiskových agentur, webových stránek či portálů, přicházejí
od jeho vlastních redaktorů v terénu, od zahraničních
zpravodajů. Zpracují se, vytřídí, odvysílají. Hlas od
mikrofonu rozčeří ticho, prolétne vzduchem – k posluchači,
nebo do prázdna. A zmlkne. Jak je to pomíjivé... Jako když
nabíráš vodu do dlaní.
Naštěstí ovšem rozhlas nabízí víc než jen ozvěnu událostí.
Už skoro sto let otvírá svými tvůrčími počiny, svým kouzlem
nedořečeného prostor naší fantazii. Zprvu si musel vystačit
s hlasatelem a kapelou, preludující v přímém přenosu. Jak
šly roky, zdokonaloval se, stával se propracovanějším,
kreativnějším, technicky vybroušenějším. Vytvořil či do své
podoby přetavil řadu žánrů: drama i pohádku, četbu i
koncert... Stal se zvukovým dokladem o době, svědectvím o
časech dobrých či zlých, událostech blízkých či vzdálených.
Až budou historici zkoumat naši éru, neobejdou se bez toho,
aby se napříč planetou ponořili do rozhlasových archivů.
Bude k nim promlouvat století vynálezů a válek. Nejenom o
čem, ale jak. Ze zvukově vycíděných záznamů se ozvou ikony:
Gándhí, Gorbačov. Masaryk, Mussolini. Havel, Hitler.
Stravinskij, Stones. Bernstein, Beatles. Piaf, Penderecki.
Ale zazní též hlasy lidí z ulice. Zvuky přírody a měst. Řev
revolucí, šepot romantiky. V tom, co nashromáždil, tkví
vklad rozhlasu veřejné služby. Jeho nenahraditelnost.
Když začalo rádio ve dvacátých letech 20. století vysílat,
nesly to noviny těžce. Kdo nás bude číst, když se vše
vyhlásí dřív, než se ocitneme na stáncích? Stejně se o tři
dekády později vylekal rozhlas z nástupu televize. Kdo nás
bude poslouchat, když může vše i vidět? Načež se obě média
ocitla na přelomu tisíciletí pod náporem internetu. Kdo se
bude řídit naším programem, pokud si může vše vyhledat
tehdy, když má čas?
Ano, rozhlas už nikdy nebude tím, čím kdysi, v určitém
období – králem komunikace. Na to má nyní až příliš mocné
soupeře. Záleží na tom, zda se dokáže vyvíjet, a přitom
zůstat svůj. Zvládne-li to, má šanci na přežití. |