|
|
 Jak se rozhořely dny násilností
Už Herzův Habermannův mlýn se obžalobně dotýkal těsně
poválečných událostí, kdy ve znovunabytém českém pohraničí
vyhřezl hněv vůči tamnímu německému obyvatelstvu. Často byl
diktován přítomností novopečených (pseudo)partyzánů a
neurvalých Rudých gard provázených hrabivými přistěhovalci.
Tutéž situaci zkoumají scenárista Josef Urban a režisér Jiří
Chlumský v dramatu 7 dní hříchů (neděle 3. května, ČT1,
21.50). Oba filmy shodně začínají předválečnými událostmi,
nárůstem německé nesnášenlivosti a záborem sudetských území
po mnichovské kapitulaci. A rovněž volí motiv národnostně
smíšeného manželství, který se záhy místo souznění stává
rozbuškou nenávistí, zvláště když někteří Němci uvěřili v
nacistické „nadčlověčenství“.
7 dní hříchů se odehrává na odlehlém Šumpersku, v hornatém,
lesnatém kraji s mnoha samotami, kde život nikdy nebyl
snadný – a také se dotýká osudu tam žijících lidí, kteří se
z nezbytí podřídili novým poměrům. I Jan Olšan (Ondřej
Vetchý) požádá o německé občanství, aby mohl dál pracovat
jako lesník. Jeho žena Agnes (Vica Kerekesová) je přece
Němka, takže i polovina příbuzenstva je německá. Všechny
tyto úvodní sekvence zasazené do roku 1938 jsou vysvětlující
předehrou k vlastnímu dramatu, které se rozhoří v těsně
poválečném období. Provázejí je i takové významotvorné
drobnosti, jako že jeden den na železnici ještě platí říšské
marky a druhý den se jízdné počítá již v československých
korunách. Nelze si tu odpustit upozornění na jedno rychle se
prosazující klišé: nedávní kolaboranti s nacisty se vzápětí
mění v přičinlivé prosazovatele „revoluční“ spravedlnosti,
jak je tomu v případě bezpáteřného hoteliéra.
Vyrabované a zapálené usedlosti lemují tento drsný kraj,
zejména noci se stávají zdrojem ohrožení a hlavní hrdina,
marně hledající nenadále zmizelou manželku, se dokonce kvůli
svému „němectví“ ocitá v pracovním táboře. Příběh souběžně
rozvíjí osudy obou oddělených lidí, kteří se ocitají na
útěku a v narůstajícím ohrožení života. Agnes proto, že
spatřila události, které spatřit neměla, Jana pronásledují
ozbrojené hlídky, protože při útěku z tábora nešťastnou
náhodou přispěl k zabití strážného.
Film načrtává širokou škálu lidských povah, které Jana a
jeho ženu obklopují. Vedle primitivních násilníků a těch,
kteří se pokoušejí kličkovat mezi svědomím a kradmým
prospěchářstvím, tu vystupuje i válkou znavený ruský major (Fjodor
Bondarčuk) coby soudce místního vyřizování účtů – právě on
vyslovuje tvrdé odsudky čecháčkovské vypočítavosti, krutosti
a přisvojování neexistujících zásluh.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
