|
|
Povstání, které se Moskvě nehodilo
Ženy, přinášející do budovy rozhlasu spojenecké vlajky
omotané na těle pod šaty. Vlasovci, k nerozeznání podobní
nacistické armádě. Američané, proplétající se Prahou bez
možnosti vojensky zasáhnout. Takový obrázek Květnového
povstání nabízejí unikátní záznamy vysílání z archivu
Českého rozhlasu, které na ČRo Plus zazní v pátek 1. května
ve 20.10.
Postup spojeneckých vojsk (američtí vojáci v Chebu, Rudá
armáda na Moravě), zprávy o německé kapitulaci a smrt
Hitlera – to byly asi největší motivy povstání, které
vypuklo v prvních květnových dnech roku 1945 na mnoha
místech protektorátu.
Je sechs hodin
Přípravou povstání se zabývali představitelé exilové vlády v
Londýně i představitelé domácího odboje. Žádost o zásilky
zbraní a převelení 311. československé bombardovací perutě
na podporu povstání však byla zamítnuta s ohledem na
sovětskou operační zónu v tomto prostoru. Jednání se Sověty
bylo neúspěšné i proto, že případné osvobození českého
prostoru „zevnitř“ odporovalo jejich politickým cílům.
Povstání od února 1945 připravovali i odbojáři v Praze.
Snažili se podchytit vlastenecké příslušníky policie,
četnictva, vládního vojska, hasičů, Sokolů či bývalé
finanční stráže; spolupracovali také se železničáři.
Počátkem května se zformovalo Velitelství Alex, v jehož čele
stál generál František Slunečko, a vojenské velitelství
Velké Prahy Bartoš v čele s generálem Karlem Kutlvašrem.
Ještě předtím vznikla Česká národní rada. Předsedou se stal
profesor Albert Pražák, místopředsedou Josef Smrkovský.
Povstání zasáhlo téměř celou zemi, avšak vznikala pouze
jednotlivá ohniska, která se nepropojila. K prvním
protifašistickým vystoupením došlo v Přerově, Nymburku a v
lokalitách, kde operovaly partyzánské skupiny – na
Českomoravské vysočině, v Podkrkonoší, na Berounsku. Většina
z nich byla potlačena. Udrželi se jen povstalci v blízkosti
fronty (Vsetín, Plzeň) nebo s podporu partyzánů (Příbram,
Beroun).
Povstání v Praze začalo v sobotu 5. května v šest ráno
legendárním hlášením času ve vysílání protektorátního
rozhlasu. Ten vysílal německy a česky. Hlasatel Zdeněk
Mančal oznámil tehdy posluchačům „Je sechs hodin“ – a od té
chvíle pokračoval pouze česky. A zatímco rozhlas vysílal
sokolské pochody, povstalci ve městě začali odzbrojovat
jednotlivé německé vojáky a strhávat německé nápisy. Německé
vedení rozhlasu nelenilo a povolalo do budovy na Vinohradech
sedm desítek po zuby ozbrojených vojáků. Boj o rozhlas,
bohatě dokumentovaný archivními nahrávkami, začal po poledni
a skončil večer po šesté, kdy byl objekt rozhlasu v českých
rukách.
Díky momentu překvapení se povstalcům podařilo získat pod
kontrolu podstatnou část středu Prahy a ozbrojit se
ukořistěnými zbraněmi. Přestože Němci stále drželi řadu
městských čtvrtí především na levém břehu Vltavy, stala se
Praha neprůchodnou a nepoužitelnou pro jejich ústupové
plány. Proto ráno 6. května zaútočily na povstalce početné
jednotky SS z okolí Prahy a blížil se i předvoj ustupující
Schörnerovy armády, proti níž slabě ozbrojení Pražané neměli
mnoho šancí.
Kozácký kůň u Vltavy
Ještě v noci na 6. května vyrostly v Praze téměř dva tisíce
barikád, které hájilo přes třicet tisíc povstalců. Zároveň
rozhlas opakovaně žádal o pomoc ohroženému městu v několika
jazycích. Jako první zareagovaly jednotky Ruské
osvobozenecké armády generála Vlasova. Jejich akce byla
účinným zásahem do boje proti Němcům v západních a jižních
částech Prahy. Vlasovci ochromili činnost německého letectva
v Ruzyni a zabránili tak případnému bombardování města.
Česká národní rada je však odmítla uznat za svého spojence a
potvrdit jim účast na boji proti fašismu, což vedlo k jejich
odchodu z Prahy.
Současně probíhala diplomatická jednání londýnského exilu s
cílem přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o
osvobození Prahy. Američané se však rozhodli pro důsledné
dodržení dohod s Rudou armádou, podle nichž byly Čechy
sovětskou operační zónou. Rudá armáda, která zahájila
Pražskou operaci 6. května, se ale ještě musela probojovat
přes Krušné hory. Tři americká obrněná vojenská vozidla
projížděla toho dne Prahou a američtí důstojníci zjišťovali,
zda by Česká národní rada sama Američany o pomoc nepožádala
– jak ale později vzpomínal komunistický politik Josef
Smrkovský, pomoc výslovně odmítli: „Snili jsme, jak se
kozácký kůň napije z Vltavy. Nechtěli jsme tu Američany.“
Dnem nejtěžších bojů byl 7. květen. Špatně vyzbrojení
povstalci postupně ztráceli osvobozená území a stovky
životů. Následujícího dne sice velitel německých jednotek
generál Rudolf Toussaint podepsal s Českou národní radou
dohodu o kapitulaci, boje však pokračovaly. První sovětské
tanky vstoupily do Prahy 9. května ráno před třetí hodinou.
O týden kratší válka
V Pražském povstání podle dostupných pramenů padlo nebo bylo
zavražděno na 3700 lidí. Při zneškodňování posledních
zfanatizovaných německých vojáků padlo na pět set sovětských
vojáků, během povstání přišlo o život i tři sta vlasovců.
Nacisté napočítali 855 padlých. Povstání vešlo do dějin,
které si s ním ale už o pár let později „nevěděly rady“.
Historikové se dnes domnívají, že kdyby americká armáda
osvobodila i Prahu, studená válka by zřejmě vypukla dřív,
ale riziko, že ve střední Evropě vznikne sovětský blok s
naddimenzovanými armádami, by bylo menší. Květnové povstání
válku zkrátilo nejméně o týden – milionová německá armáda v
protektorátu měla toto území podle rozkazu bránit do 20.
května. Povstání odchod nacistů urychlilo. Jenže Moskvě se
vystoupení českých povstalců, navíc ve spojení s vlasovci,
do její verze o sovětském osvobození Prahy nikdy nehodilo…
Květnové povstání roku 1945 prostřednictvím unikátních
nahrávek z rozhlasového archivu připomene pořad Když přijel
ruský válec, který vysílá Český rozhlas Plus. Uslyšíte nejen
vzpomínky zmíněného Josefa Smrkovského, ale také
nezapomenutelný hlas Zdeňka Nejedlého, a především velké
množství vzácných záznamů rozhlasového vysílání z prvních
květnových dnů roku 1945.
David Hertl, redaktor ČRo Plus
Foto Státní okresní archiv Louny |
