|
|
 I
časy písní se mění
Asi před osmi lety jsem napsal pravděpodobně první českou
písničku na téma mateřská dovolená. Co bych se nepochlubil:
„Štěpánka má dovolenou, bruslí mezi plenami a hrnci a
surfuje žehličkou po prkně...“
Od těch dob se ovšem s ženskou tematikou v písničkách
roztrhl pytel a s jistou dávkou opatrnosti by se dalo říct,
že došlo k revoluci. Šansoniérka Ester Kočičková opěvuje v
parodické písni Vložková po vzoru televizních reklam jistý
druh dámských hygienických potřeb. Poprvé se tak dotkla
tématu, které bylo doposud opomíjené: „Hej, Dryweave je
vážně ta nej / Ta ze všech vrstev nejsušší / Kdo ji jednou
zkusí / Sám pozná, že jiná mu nesluší...
Zatímco ve světě popu a oficiálních médií dramaturgové a
různé rady zakazovali zpívat o tom, že kluci choděj s
klukama a holky s holkama, a šokoval je hit Já jsem gay,
jsem teplej, hranice toho, co dřív bylo v písničkách tabu,
se mezitím posouvaly dál a dál. Zpívající ženy a dívky
přestalo bavit mlčet o věcech, které jsou přirozenou
součástí jejich každodenního života.
Téma mateřské dovolené zpracovaly Bára a Léňa z dívčího
kvartetu Yellow Sisters zničujícím způsobem v Laktační
psychóze. Tady se nic nenaznačuje, všechno na vás vyklopí
rovnou: „Laktační psychóza je zrádná, jak mám bejt skvělá
máma, nejlepší v soutěži v kuchyni i v ložnici?“ Písničkářka
a civilním povoláním zdravotní klaunka Terezie Palková zase
napsala Mé první tango, v němž ji také nezajímají žádné
náznaky, když zpívá o tom, že si vzala pod tepláky tanga. V
závěru písně tedy přiznává, že se stydí, avšak brněnské
dryáčnické duo, které si říká Čokovoko, už veškerý stud
odhazuje v dál a bombarduje publikum nemilosrdnými výpověďmi
o nejintimnějších procesech v ženském těle, o nepochopení a
odcizení mezi pohlavími, o nesmyslném světě kolem. V děsivé
baladě Etapy ze života ženy líčí příběh lidského života z
těch nejhorších stránek – od truchlivého počátku („Byla jsem
počata v žigulovi, zpíval k tomu David Bowie“) až po domov
důchodců („Doluštila jsem všechny křížovky a vsákla se do
pohovky“). Přitom na YouTube už Etapy zaznamenaly více než
tři čtvrtě milionu zhlédnutí...
Texty písničkářky Nikoly Muchové plné vulgarismů a
vyjadřující odpor k mužské necitlivosti a zahleděnosti do
sebe patrně mluví z duše značné části mladých žen a dívek.
„Chlapi sú chlupatí roboti,“ deklamuje přímočaře, a dodává:
„Mně nevadí, když nespláchneš a nedáš důle prkýnko, to, co
mi vadí, to jsi ty!“ Také její píseň o Ježíši zaznamenala na
serveru YouTube téměř tři čtvrtě milionu návštěv, ač v
rozhlase nebo v televizi ji nikdo nikdy neodvysílá.
Co k tomu dodat? Autorky dnešních ženských písňových zpovědí
se osvobodily od potřeby přizpůsobovat se a pět opatrně a v
narážkách o věcech, o nichž se jim chce spíš řvát.
Rezignovaly spolu s mnoha jinými umělci na uvádění v
rozhlase či vystupování v televizi a soustředí se na zatím
svobodný internet, na koncertování a na publikum, které na
jejich písničky čeká, dokáže si je vyhledat a koneckonců je
i ocenit. I časy písní se mění – a svobodné tvorbě to spíše
prospívá.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
