|
|
Duch a
síla aneb Farář v battledressu
 Jemný
obličej, kulaté brejličky, kněžský kolárek. Kdo by čekal
růžolícího velebného patera a jemnocitného nepraktického
intelektuála, mýlil by se. Tento má na sobě vojenskou
uniformu a na hlavě černý baret. A za sebou účast v bojích
druhé světové války. Nadporučík P. Hugo Vaníček (1906–1995).
Když v šedesátých letech začal psát své paměti, z nichž jsou
sestaveny další vltavské Osudy (na Vltavě od pondělí 27.
dubna vždy v 11.30) , příznačně je nazval Duch a síla. V
první kapitole Londýn můžeme číst Vaníčkův popis sebe sama:
„Bylo odpoledne 13. července 1939. Otec Václav, mladý
jezuita české provincie, vystoupil v Harwichi z lodi. S tou
trochou angličtiny, kterou s námahou vpravil do svého
nelingvistického mozku v Praze, vyřídil stěží nejpotřebnější
při prohlídce pasu a zavazadel. S blahým pocitem překonání
posledních obtíží se pak uvelebil v pohodlném oddělení
vlakové soupravy. ‚Děkuji ti, Bože, za šťastné vyváznutí z
tolika nebezpečenství a za přistání v zemi svobody. Provázej
mne i v díle a veď bezpečně k vytouženému cíli.‘“
Autobiografické vyprávění Hugo Vaníčka je věnována rokům
druhé světové války, kdy se autor aktivně zapojil do
československého zahraničního odboje na Západě. Jako mladý
jezuitský kněz odjel v létě 1939 z obsazené vlasti do
Londýna, kde se měl připravit na cestu do africké misie. Zde
jej však zastihl začátek války. Krátce nato se dobrovolně
přihlásil do řad československé zahraniční armády a stal se
jedním ze zakladatelů její duchovní služby. Jako jediný kněz
se zúčastnil ústupových bojů ve Francii v červnu 1940. Po
evakuaci do Velké Británie dále sloužil u čs. pozemních
jednotek jako duchovní, koncem války byl polním kaplanem 1.
tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády na frontě u
severofrancouzského přístavu Dunkerque.
Jak připomíná editor Vaníčkových pamětí, historik Jiří
Plachý „kniha vzpomínek Hugo Vaníčka je do jisté míry
unikátní. Poprvé vycházejí válečné vzpomínky katolického
kněze, nevojáka a bytostného pacifisty, který však ani na
chvíli neváhal a místo do africké misie dobrovolně a mezi
prvními vstoupil do řad formující se zahraniční armády.
Mnohého překvapí samotný fakt, že nebyl jediný – do konce
války oblékly battledress s nášivkou „Czechoslovakia“ na dvě
desítky katolických kněží a více než čtyři desítky
řeholníků, z nichž nejméně šest položilo život v boji za
svobodu vlasti. Pater Vaníček byl však zřejmě jediným, který
o tom vydal tak rozsáhlé a podrobné svědectví. Vedl
vytrvalý, avšak i z jeho pohledu marný boj Ducha proti
Síle.“
Jana Doležalová, spolupracovnice ČRo Vltava
|
