|
|
 Adam
Javůrek, editor Centra zpravodajství ČRo
Nečekaný spasitel televizní žurnalistiky
V dubnu oslaví pracovní výročí možná nejvlivnější novinář
současné Ameriky. Má to ale pár háčků. Vlastně to není
novinář, ale komik. Není to původem Američan, ale Brit. A
kariéra není letitá, jak by se dalo očekávat u mediálního
esa, ale všehovšudy roční. Ten přírodní úkaz se jmenuje John
Oliver a jeho revoluční televizní pořad je Last Week
Tonight.
Když se před rokem blížila premiéra, očekávání nebyla moc
velká. Sice už v televizi zazářil jako výtečný záskok za
komika Jona Stewarta v oblíbeném pořadu The Daily Show,
žádná hvězda to ale nebyla. Navíc si vybral dost tvrdý
oříšek: chtěl vtipně rozebírat zpravodajské události. Hlavní
téma plánoval glosovat až dvacet minut.
„To nikdy nebude fungovat,“ říkala řada lidí, mezi nimi i
třeba legendární novinář David Carr, o kterém jsme tu psali
nedávno. Legraci z mediálního světa už si dělají jiné show,
tohle místo je zabrané. Diváci neudrží pozornost takhle
dlouho. A navíc Britové většinou v amerických televizích
pohoří.
Nejpozději po pátém dílu bylo definitivně jasné, že se Carr
i ostatní obrovsky zmýlili. Tehdy John Oliver na ploše
třinácti minut vtipně a zároveň drtivě rozcupoval odpůrce
takzvané síťové neutrality. To je princip, který říká, že
poskytovatelé internetového připojení musí zacházet se všemi
stejně: ať už si na webu čtete amatérský deníček, nebo
profesionální web obří korporace, jež by si klidně mohla
připlatit za rychlejší načtení dat, musí mít obě stránky
stejné výchozí podmínky.
Úplně vidím, jak ctěného čtenáře tyto formulace děsí a nudí
a už už otáčí stránku. To je pochopitelné: téma se těžko
vysvětluje, zavání technikou a nezní moc naléhavě. Jenže
tuto nudu dokázal Oliver popsat tak vtipně, že třináct minut
uběhlo jako nic. V televizi z toho byl hit a na YouTube
vidělo video dalších skoro devět milionů lidí.
A to není zdaleka vše. K návrhu regulace, která mohla
síťovou neutralitu ohrozit, směla veřejnost posílat
připomínky. Agentura PewResearch sledovala, co lidi přimělo
k tomu, aby se zapojili. Zjistila, že vliv tradičních médií
byl skoro neznatelný. Ovšem v den vysílání Oliverova
programu lidé poslali – na jeho přímou výzvu – osmdesát
tisíc vzkazů. O Oliverově kritice se všude mluvilo a dost
možná to byl jeho příspěvek, který rozhodl o tom, že se
síťová neutralita prosadila.
Oliver tak dokázal informovat a probudit publikum lépe než
tradiční zpravodajství. Jízlivě musíme dodat, že to někdy
není tak těžké. Jeden výzkum například ukázal, že diváci
televizního zpravodajství Fox News mají horší povědomí o
aktuálních událostech než lidé, kteří nesledují žádné
zprávy. Ano, čtete dobře: některé zpravodajství má přímo
negativní vliv na informovanost lidí. V takovém světě už
není moc absurdní, že změnu přinesl komik.
Oliver se nebojí žádného těžkého tématu: trest smrti,
homofobie v Ugandě, malé investice do infrastruktury
(dokážete si představit nudnější téma?) nebo aktuálně vládní
špehování lidí přes internet. O tomto díle se říká, že může
mít stejný efekt jako pořad o síťové neutralitě a že změní
zákony. Last WeekTonight si trvale udržuje dobrou
sledovanost a na YouTube už měla videa z pořadu dohromady
čtvrt miliardy diváků.
Práce týmu kolem Johna Olivera někdy opravdu zpravodajský
tým připomíná. Ostatně pro druhou sezonu pořadu najali další
tři zkušené rešeršisty, kteří pomáhají pořad vytvářet.
Nicméně bez dalších médií by se neobešel. Oliver funguje
hlavně jako geniální megafon, který dokáže zabalit do
lákavého formátu zprávy, které již jinde vyšly, ale už se na
ně zapomnělo.
Vzniká tak zvláštní symbióza: média publikují kauzy, které
zapadnou. Oliver je dokáže „prodat“ milionům diváků. A
protože je z něj hvězda a články o něm se hezky čtou, média
o každém jeho pořadu napíšou.
V takovém světě už nálepky nemají smysl. Komik nebo novinář,
to je jedno. Každopádně před rokem se tu zjevil někdo, kdo
dokáže srozumitelně převyprávět těžké téma, donutí lidi
udělat si názor a někdy i něco změnit. Zaplaťpámbů. |
